Takovýto výrok by se zdál být před čtvrtstoletím replikou z říše sci-fi. V hospodách se točila z 99% desítka, jedenáctka a dvanáctka a převážná většina sezónních speciálů se vyskytovala pouze v lahvích.

Dnes se síle piva nestaví žádné překážky. Chvíli jsme stáli v úžasu u regálu s Primátorem Double 24°než jsme objevili o celé dva stupně silnější Zlatou Labuť. Nad vším dnes kraluje 33° z minipivovaru U Medvídků, ale kdoví na jak dlouho.

Rožnovský pivovar vaří příležitostně k nedávnému 300 letému výročí svého založení třicetistupňový medový speciál. Jeden pivní kolega mi  vzácný kus ze známého valašského města přivezl. Půllitr za 99 Kč říkal jsem si. To už je dosti odvážná cena. Pivo jsem si chladil v ledničce, aby dosáhlo ideální teploty k degustaci. Jakmile jsem otevřel patentní keramický uzávěr, ozvala se menší exploze a hustá pěna se počala hekticky linout z láhve. Nestačil jsem polykat a tak jsem se soptící lahví běžel do koupelny, abych nezasvinil celou pivotéku. Medový 30° speciál se však nechtěl uklidnit až jsem měl strach, že jsem utratil stovku zbytečně. Obřadné nalévání moku do sklenice a drobné usrkávání trvalo skoro 20 minut. Pak již se dalo v půllitru přes pěnu k pivu prokousat. S úlevou jsem zjistil, že se mi vylily maximálně dvě deci. Tak pojď, zázraku, ať tě řádně ochutnám!

Barva včelí plástve, nasládlá vůně, při pití však zjevná kontrapunktická hořkost, která nenechávala mne konzumenta na pochybách, že se přes všechno neobvyklé a zvláštní jedná přece jen pořád o pivo. Možná to dělal med, možná truňk nebyl přílišně překvašený protože pivo obsahovalo při svém EPM „pouze“ 10% alkoholu, nicméně tento výrobek mne oslovil více než některé naše krajové speciality a hlavně mnohem více než třiatřicítka z Prahy. Bravo. Povedlo se. Jen tak dál. Rožnov má budoucnost. Jenom mne napadlo, co by tomu řekl můj ošetřující diabetolog.