Po ostudném zániku tradičního Zlatovaru neměla slezská metropole dlouho žádný vlastní pivovovar.

To bylo nepochopitelné. Ve městě, kde už za komunistů bylo k dostání v běžných obchodech zboží, které bývalo jinde jen v Tuzexu a počátkem 80. let do něj pronikl slovenský Zlatý Bažant neexistoval žádný minipivovar ani pivovarská hospoda. Na to musel padnout tradiční pivovárek založený už roku 1825, aby jeho pozemky mohly být využity ke stavbě obchodního centra.

Ty jsou snad po celé republice stejné, liší se jen velikostí. Uvnitř komplexu Breda+ Weinstein byla však navíc plánovaná výstavba minipivovaru. Již počátkem tohoto roku byla zveřejněna informace, že tamní restaurace Ka-Varna začne již v březnu s výrobou vlastního piva. Jak by řekl diplomat – opak byl pravdou. Počátkem května mi v oné restauraci číšník prozradil, že vařit by se mělo začít v červenci. V září jsem se telefonicky dozvěděl, že by k onomu očekávanému aktu mělo dojít snad v říjnu. Nakonec v Ka-Varně zůstalo nějaké to pivovárečné nádobíčko jen jako pěkná dekorace a pivovarský provoz byl započat v úplně jiném podniku, který se jmenuje Nová Sladovna.

O pivovarských restauracích, které jsou částmi nákupních center vím své. Zajímavým podnikem byl třeba Steamwork v kanadském Vancouveru. Vrchní patro vypadalo jako intelektuální klub s knihovnou, zatímco v suterénu se rozkládalo pravé pivní peklo. Nová sladovna otvírala právě včera. Možná je odvaha začít s provozem v pátek 13. roku 2013, management však zřejmě není pověrčivý.O prvním dni otevření také nic nesvědčilo. V lokále byl běžný provoz. Už od prvního momentu mne upoutala značná strohost stylu. Restaurace byla ještě nezabydlená a nevychlastaná, přesto by host možná uvítal nějakou tu stylovou dekoraci nebo alespoň informaci o pivu. Dřevěné stoly a židle doplněny lavicemi potaženými zelenou koženkou. Na výčepu chybí jakákoliv zmínka o vyráběném pivu včetně loga.

Personál mi přinesl desítku „Opavský Škopek“, naštěstí včetně pivního tácku, ze kterého jsem se dozvěděl, že Sladovna vaří ještě 12°Zlaťák (Ochranná známka Opavský Zlatovar je v majetku tajuplné firmy a pivo se pod tímto názvem vaří v Uherském Brodu)a tmavou 12°Čert. Vizuálně byl Škopek přímo ukázkovým příkladem jak má vypadat správně natočené pivo. Nádherná smetanová pěna natočená „na hladko“, orosený půllitr, po napití jsem zjistil ideální teplotu kolem 7°C a přírodní říz, který byl dalek syndromu bublinkového akvária. Prostě jedničkový mok. Tady však výčet pozitiv bohužel končí. Pivo mělo střední hořkost, vyváženost mezi jednotlivými složkami, chuťově však bylo značně fádní. Podobně dopadla i 12°. Pivař měl radost z krásně kroužkující pěny, nenašel však v truňku nic výrazného, co by potěšilo pivopijovu duši. První kontakty s 12°Čertem byly slibné. Mok nebyl nasládlý a v předpisově načepovaném pivu jsem konečně ucítil alespoň elementy praženého zrna. Ani toto pivo mne však nakonec nezaujalo.

Letmý pohled do jídelního lístku ukázal, že podnik se soustřeďuje spíše na dražší pokrmy, nechyběl však ani utopenec (49 Kč) nebo nakládaný hermelín (59 Kč). V Nové sladovně mne snad nejvíce zaujal fakt, že na kapacitu cca 90 -100 míst bylo na place hned 7 číšníků a servírek. V Avaru musí o něco málo hostů zvládnout jedna až dvě pracovní síly. Hned jsem si vyřídil 10% slevu. Když jsem dával asi dvacetiletému vrchnímu 12 Kč zpropitné, řekl mi „klaním se“. Toto jsem naposledy slyšel ve filmu pro pamětníky, zajímalo by mne, kdo je to učí.

Buďme rádi, že Opava má zase po více než 8 letech svůj pivovar. Jak se říká – 100 lidí, 100 chutí. Zlaťák určitě nemá žádné zjevné senzorické chyby, ale zatím je dosti nudný.