Pivovar v Kostelci nad Černými Lesy byl asi jedním z několika, které „unikly“ mým sběratelským aktivitám v 80. letech minulého století.

Pivovárek si vesele vařil a jeho pivo se vyskytovalo v okolí Prahy, zatímco já o jeho existenci tehdy vůbec nevěděl. Pravda, tenkrát nebyl internet a informatika byla dosti omezená. Přesto mi připadá bizarní, že jsem při svých častých výpravách do Čech na tuto značku vůbec nenarazil.

Poslední várka černokosteleckého piva byla uvařena 3. června 1987 – jeden den poté, co jsem byl na psychiatrickém oddělení vojenské nemocnice v Brně-Zábrdovicích definitivně propuštěn z armády. Pak dlouho nic – až někdy kolem roku 2001 vznikla společnost Dej Bůh Štěstí, která si vytyčila za cíl obnovení černokostelecké provozovny. Jeho představitelé mají záměr obnovit pivovar fungující na základě technologií z 30. let 20. století. Vše musí být dobobé a stylové. Se znovuzprovozněním pivovaru se dosti otálí – když již je stánek těsně před otevřením, vždy se vyskytne nějaká objektivní komplikace, takže zřejmě není 100% jisté, že se v dohledné době skutečný provoz opravdu rozjede.

Na druhé straně pivovar (černokostelecky „pivovár“) vyvíjí řadu aktivit s pivem přímo souvisejících, které dělají z areálu podniku nesporně atraktivní místo. Jmenujme jen časté gastronomické a kulturní akce.

U produktu Dalího Vykulenec si nejsem jist, zdali byl vyroben přímo v areálu někdejšího pivovaru v Kostelci nebo někde v okolí. Údaj na etiketě odkazuje pouze na fakt, že pivo zrálo v černokosteleckých sklepích, avšak už přímo neinformuje, že tam bylo uvařeno. Černokostelcé sklepy jsou rozlehlé, přírodně chladné a nebí tam instalován elektrický proud, což umožňuje exkurze za světla loučí.

Vykulenec je těžká delikatesa. Je uvařen ve stylu Baltic Porter, což má odkaz na typ piva, který se začal oficiálně vyrábět v 2. polovině 19. století na pobřeží Baltického Moře. Pivo je spodně kvašené a má opravdu grády. Dle etikety je to poctivá 19°, která disponuje celými 9 procenty alkoholu. Pivo dozrávalo v dubových sudech, kde nahradilo původní španělské červené víno z jihozápadního Katalánska.

Již od prvního kontaktu s nápojem je zjevné, že se jedná o v našich podmínkách neobvyklou specialitu. Jestliže mluvíme o ovocnosti u piva typu IPA nebo u weizenů, zde je tento atribut naprosto oprávněný. Z vůně vystupuje až vtíravá vůně kandovaného a fermentovaného ovoce. Milovníci sladkostí mají jasno – jsou to višně v čokoládě. Ostatní, trochu zdrženliví pivaři višně neeliminují, ale poukazují též na hrozinky, perník a hlavně na dezertní víno. Portské anebo spíše vysokooktanová Madeira. Barriquová příchuť nedominuje, ale leží rozprostřená v pozadí na kterém se jako na jedné straně pevném, ale také na jemně éterickém základě rozvíjí velice pestrá chuťová mnohoznačnost. Doznívání je harmonické a dosti nepivní. Jako při primárních degustačních vjemech dominuje decentní neagresivní ovocnost chuťového spektra od chuti sladké po jemně kyselkavou.

Baltický porter nemá obvyklý říz, ba ani u piva tak potřebnou chmelovost. Jedná se však o mimořádný speciál, který si určitě získá své příznivce.

P.S. 1 Dle nejčerstvější informace byl prý Baltic Porter uvařen v pardubickém pivovaru Pernštejn. Jedná se snad o klasický výrobek Pardubic, který po uvaření zraje v barriqových sudech v Kostelci?

P.S. 2 Degustace této značky proběhla za asistence vedení restaurace Sokolovna v Ostravě – Kunčicích.