O pivovaru ve Střítěži u Třince se mluvilo už několik let. Informace pocházely z důvěryhodných zdrojů, přesto se otevření provozovny oddalovalo.
Zatím se začalo vařit na Kohutce, Ostravici i ve Frýdlantu. Když člověk zadal do vyhledávače „minipivovar Střítěž“ objevily se mu stručné odkazy na Koníčka ve Vojkovicích v kombinaci s popisem turistických tras ve Střítěži. Rozvoj regionální turistiky. K podrobnějším informacím se člověk dostával jen pomalu. Majitel pivovaru ve Střítěži je údajně podnikatel v reklamě, který si hodlá otevřít regionální provozovnu. Před pár týdny jsem se dozvěděl, že pivo je již navařeno, ale jeho distribuce vázne na administrativních průtazích. Asi před 14 dny jsem konečně sehnal telefonní číslo na majitele Radúze Mohylu. Pan podnikatel do telefonu nebyl příliš zdílný, nicméně potvrdil, že pivo Radas se již točí a pozval mne do jedné hospody v Hnojníku.
O týden později mne navštívil můj pivní kolega z ostravského divadla. Sděloval mi, že objevil pivovar v Raškovicích. To byla informace, kterou mi neposkytl žádný z mých spolehlivých zdrojů.V hospodě prý prozatím pivo nevaří, ale o jeho dodávku se provizorně stará Zámeček Zábřeh a Rýmařov – čili mediálně protřelý sládek Buchta. Ihned jsem volal Buchtovi, ten byl ovšem ještě více překvapený než já sám. O tom, že by osobně vařil pivo pro Raškovice nic nevěděl. Čili informační šum a slepá ulička. Pravdivost zprávy jsem reklamoval přímo u zdroje. Tentýž den mi došla SMS oprava. Pivo v Raškovicích se jmenuje Radas. Vrchní či vrchní byl (a), jak to bývá zvykem opět špatně poučen (a) a tvrdil (a) nesmysly. Vida, pomyslel jsem si, Radas jede.
Tentýž den odpoledne jsem vyrazil do Dobré u FM hrát s kapelou na taneční zábavě. Hned u vjezdu do areálu Kačabaru mne upoutala tabule s prozatím neznámým logem pivovaru Radas. Byl jsem nadšen. Konečně ho ochutnám. Na čepu byla 12°za 26 Kč. Můj první dojem by šel nazvat trochu zklamáním. Pivo by mohlo být lépe vychlazené a mít větší říz. V Radasovi mi chyběla i očekávaná hořkost. I doznívání se mi zdálo příliš krátké na minipivovarskou značku. Chvíli jsem dokonce podezíral sládka, že se chce komerčně přiblížit nedalekému Radegastu. Jak už to ale bývá, druhý a třetí škopek je pro hodnocení moku nejpodstatnější. Při pokročilém popíjení jsem konstatoval, že Radas není extra chuťově výrazný, ale je jemný, poddajný a slušně pitelný. K tomu dopomáhal i fakt, že tekutina nebyla přesycena CO2.Nicméně po pátém kusu jsem byl již dostatečně napojen a dále konzumoval jen červené víno občas proložené fernetem od štědrých hostů.
Nechyběly sklenice, pivní tácky, dokonce ani firemní slunečníky. Radas to podle všeho rozjel ve velkém a já mu přeji ať se daří. Možná to je další subjekt, který pomůže k omezení výstavu nedaleké velkochemičky.