Důvěřuj, ale prověřuj, říká staré moudré přísloví. Přestože mnohé pivní značky již po léta důvěrně známe, není od věci je čas od času znovu otestovat.

Třeboňského Regenta pijeme již od roku 1379. Můžeme tedy říci, že jej důvěrně známe? Býval Regent pivem k pomilování. Hořký, voňavý, lahodný. To, co jsem našel v půllitrové láhvi s velice podobným logem však nemělo s původní kapalinou vůbec nic společného. Celým chuťovým vjemem se nesl odér pastérové spáleniny. Třeboňské pivo (zjevně uvařeno úspornou technologií) bylo denaturováno, zbaveno jakékoliv přírodní chuťové stopy a připomínalo zahraniční supermarketové rychlokvašky. Před několika lety byl tradiční pivovar v ohrožení a nakonec byl zachráněn. Začínám pochybovat jestli to bylo pro dobro věci.

Musel jsem si spravit chuť. Otevřel jsem si 11°ležák Platan z Protivína. Zraněné chuťové buňky se počaly opět regenerovat. Protivínské pivo v 80. letech nepatřilo mezi ty chuťově výrazné. Obrat nastal počátkem let 90., kdy se zase v Protivíně rozjela výroba dvanáctky a místní piva chutnala lahodně. Platan není bůhvíjaké pivo, ale stále si udržuje svůj standard. Zachutná, potěší, ale není vlezlý. Jestliže to s ním přeženete, na druhý den vám pomstychtivé žaludeční šťávy nevrací onehdy výraznou charakteristickou, nyní však protivnou příchuť. Platan budiž pochválen.

Třetím v řadě byl 11°ležák z Vratislavic. Náš hrdina. Pivovar uzavřen zločinným britským seskupením Burton + Bass byl v roce 2000 opětovně otevřen a opět zásobuje široké okolí. Pivo se však již bohužel nejmenuje Vratislav (myslím, že ochrannou známku dnes vlastní společnost InBev nebo Molson+ Coors), nýbrž Konrád. Na láhvi okamžitě zaujme krásná retro etiketa, která přesně evokuje dobu 70. a 80. let. Pivo je slušné, zhruba na úrovni Platanu, do hořké pivní chuti občas problesknou nasládlé alikvoty. Pivo, které nenadchne, ale na druhé straně vůbec neurazí. Pamatuji, že nejzajimavějším výrobkem z Vratislavic byl pro mne jejich Červený král.

Havlíčkobrodský Rebel se popíjí již od poloviny 19. století. Jako střední regionální pivovar přežil veškeré katastrofy posledních 150 let a vesele vaří dál. Jeho dvanáctka chutná v podstatě tak, jak jsou na ni pamětníci zvyklí po dlouhá léta. Rebel nehledá „svou chuť“ ani megalomanské projekty na rozšiřování výroby na úkor kvality. V hořkém havlíčkobrodském ležáku je přesně to, co tam být má. K.H. Borovský by měl radost.

Tradice vaření piva v Broumově je datována až do roku 1348. „Olivětínské“ s oblibou ochutnávali návštěvníci adršpašských skal, v 90. letech se pivovar přejmenoval na Opata a rozšířil sortiment svých piv i okruh odběratelů. Broumovské pivo zůstává i nadále kvalitní. Extra hořké, hojně chmelené pivo, kterému se v anglofonních zemích říká ESB (Extra Special Bitter) vyrábí Opat ve formě spodně kvašené desítky. Jak již výmluvný název napovídá, pivo je hořké jako kořen hořce. Pěkně voní chmelem, je to ovšem klasický chmel hořký, nikoliv příliš aromatický. Do nádherné pivní chuti se občas přimísí až excesivní hořkost pelyňková. Jinak je to pro milovníky extra hořkých značek skutečná lahůdka.

Degustace byla zábavná a přínosná. Pro příště hodlám otestovat sládkův výběr sedmi značek z pivovarů Lobkowicz.