Pan Kvasnica přemýšlí co se to stalo s jeho kdysi oblíbeným mokem….

Co se to stalo? Přemýšlí pivař – pamětník pan Kvasnica ve světle blikajícího proherního automatu v nevzhledné pivnici nad půllitrem neutrální kapaliny.Co se to stalo s pivem, které již přes tři desetiletí nese jméno slavného pohanského Boha, s pivem, které nás po léta oblažovalo svou hlubokou hořkostí a voňavou kváskovou chlebovitostí ulpínající po dlouhé vteřiny na patře pro niž jsme bývali ochotni procestovat Ostravu a okolí, abychom sehnali sklenici či láhev „beskydského“ či „nošovického“.Něco se ale stát muselo, protože to na co mám ty nejlepší vzpomínky a to, co piji teď nemůže být jedna a ta samá značka.

Ale může, pane Kvasnica.Pro vysvětlení je však třeba se vrátit kus do munulosti, ještě před jihoafrickou invazi v Nošovicích, před fúzi s Plzeňskými pivovary, dokonce ještě více než rok před dobu naší protikomunistické revoluce, kdy v roce 1988 byl pivovar Radegast jako prvý v republice vybaven moderní technologií – tzv. CK tanky.Toto zařízení tam i v jiných provozovnách odstartovalo proces, kdy je poctivé řemeslo nahrazeno velkokapacitní výrobou a honbou za kvantitou a ziskem.Cylindrokónické tanky prakticky urychlují produkci, zejména fázi zrání a ležení, takže zatímco při klasické pivovarské spilce a sklepu pivo dozrávalo dle svého druhu i několik týdnů, při moderní výrobě je hotové v řádu dnů. Jejich počet je výrobním tajemstvím, v zasvěcených kruzích se však říká, že při zvýšené poptávce například zásluhou klimatických změn je tato doba ještě zkracována.Takové nedozrálé pivo nelze v žádném případě přirovnat k nedokončené symfonii, ale spíše k nedovařenému guláši, nedopečenému chlebu, neuspokojené milence nebo k nedostudovanému politikovi.

Kroutíte hlavou, pane Kvasnica? Ale to zdaleka není vše.Náš tradicemilovný národ si dodnes potrpí na klasické stupňování piva.Bodejť, když jeho zakladatel pan Balling pocházel z českých zemí.Přestože povinnost uvádět stupňovitost piva na etiketách odpadla pivovarům ze zákona již v polovině 90.let, takový ležák by měl stále mít extrakt původní mladiny 11°.Horší je to již u tzv.piva výčepního či „klasik“.Tam už se vám o normální desítce může pouze zdát.Ani nechtějte vědět jakou má stupňovitost.Podle protialkoholního  zákona z roku 1960 by však mohlo být legálně konzumováno na pracovištích.Kdysi se vařívalo každé pivo zvlášť.To je dnes již rovněž přežitek.Metoda HGB počítá s přípravou jednotného, příkladně čtrnáctiprocentního roztoku, z něhož počítač dle programu naředí obyčejnou vodou  (H2O )dvanáctku, desítku, osmičku, v případě vleklého ozbrojeného konfliktu a nedostatku surovin stejně jako za druhé světové války i čtyřku nebo dvojku, bude-li potřebná energie k provozu zařízení.Novodobí odborníci toto nazývají „moderní standardní metodou“, ale představte si, kdyby vám výčepní v hospodě pomocí odměrky s vodou takto vyrobil levnější desítku s půllitru plzeňského prazdroje.

Jak se říkalo v armádě – je třeba spěchat aby se čekalo.Rekordně rychle vyprodukované, vodou pokřtěné pivo podstoupí důkladný filtrační a pasterizační proces, který mu sice sebere veškeré zbylé zárodky života a přírodní chuti, prodlouží však jeho trvanlivost tak, aby mohlo zhruba 6 měsíců čekat na svůj prodej v regálu některého z potravinového řetězce.Konzervativci sice tvrdí, že pivo je určeno ke konzumaci, nikoliv pro sklad – pokrok se však nedá zastavit.Takto upravený nápoj je ještě vylepšen řadou přísad a stabilizátorů řady E, pak je již připraven k expedici, aby si na něm mohl pochutnat bezbranný konzument.Že se jedná o skutečnou pochoutku mu tlumočí prostřednictvím chytlavé reklamy ukoptěný regionální horník nebo obrozenec Jungmann či Dobrovský.Do dotažení orwellovské vize společnosti, která je násilně nucena pít to, co Velký Bratr nebo Největší Výrobce označí za nejlepší a jediné chybí naštěstí eliminace prvku výběru.I když nám búrský manažér Van der Beer či třetí vrchní núbijský nadsládek Dlu-Dlu v souladu s výsledky laboratorních testů dokáže, že kvalita výrobku je stabilně kvalitní, stále máme možnost jít na pivo do blízkých Hukvald či Příbora, jejichž minipivovárky sice laboratoří nedisponují, jejich pivo je však chutné.Proti gustu žádný deputát ( vím, že je to dišputát ).Chce-li se někdo po zbytek života napájet Radegastem,Gambrinusem či Kozlem ( všechny tyto druhy se vaří m.j. i v Nošovicích) , je to jen jeho věc.Osobně mne však štve, že dotyčné produkty jsou rozlezlé skoro všude a mlsný pivař, aby si podrážky prošoupal při hledání nezbytné alternace.

Žijeme v divném světě, pane Kvasnica.Lidí přibývá, spotřeba piva v tradičních zemích prý klesá, takže brzy budeme zbylé milióny litrů rychlokvašáku buďto charitativně vyvážet do hladové Afriky nebo jimi budeme zavlažovat vyprahlou půdu.Ale pochybuji, že tam něco rozumného vyroste.

Život je hořký – bohužel.