Minulý týden ve středu proběhla v naší pivotéce přednáška s degustací na téma Historie a současnost německého piva. Pro ty co chyběli alespoň krátký výtah:
Pivo (nebo alespoň něco na ten způsob) se pilo už ve starověké Germánii. Antický cestovatel a zeměpisec Tacitus píše, že staří Germáni pohrdali vínem a opíjeli se jakousi podivnou obilnou omáčkou, které však byli schopni vypít skutečně velké množství. Germáni pili pivo na radost i na žal, při narození i úmrtí, zapíjeli vítězství i porážku. Do piva přidávali dubovou kůru nebo též jasanové či olšové listí. Vynález piva přisuzovali šéfbohovi Odinovi a na jeho počest prý pili sladké nechmelené pivo.
Středověk podle mé teorie začíná s cíleným pěstováním chmele. Na pobřeží Finského zálivu se vyskytoval již v 6. století. V německých zemích se chmel běžně pěstoval od 9. století. Některé druhy piva však zůstaly nechmelené až dodnes. K ochucování piva se používala (a někdy i dosud používá) směs bylin zvaná Gruit nabo Gruut.
Zpočátku se na území dnešního Německa vařilo pivo takřka výhradně na šlechtických sídlech a v klášterech, kolem 12. století začalo udělování Várečného práva městům( Brauberichkeit). Nejstarším dochovaným pivovarem na světě je pivovar ve Weinhenstephanu, nejvýkonnějším byl ve 14. století pivovar v Zittau, kde bylo možno na jednu várku vyrobit až 10 věder (přes 600 l) piva. V Magdeburgu byl údajně už v roce 1273 vyroben jakýsi prapředchůdce dnešního ležáku, ovšem tyto informace jsou celkem nepodložené.
Německá piva ve středověku nebyla příliš kvalitní a i v novější době bývala terčem posměchu českých sládků. Například sám F.O. Poupě se koncem 18. století o jakémsi hamburském pivu vyjádřil, že „po jeho požití vyskočí na obličeji boule a jeho pití vede k zarudlosti kůže a vzniku vyrážky“.
Revolučním počinem německého pivovarnictví byl tzv. Reinheitsgebot – čili Zákon o čistotě vaření piva vzniklý v roce 1516 v Bavorsku, který přikazoval používat k výrobě piva výhradně vodu, slad a chmel (kvasnice původní znění vyhlášky nezmiňuje). Zákon sloužil i jako ochrana domácího pivního trhu až do roku 1987 kdy byl zrušen tehdejšími evropskými strukturami.
Počátkem novověku se už v Německu pilo „o dušu“. Vznikaly četné pijácké spolky, avšak na druhé straně byly zakládány i tzv.spolky zdrženlivců – čili osob, které brojily proti nezřízenému pití. Člen takovéhoto klubu mohl vypít denně pouze 14 číší piva, jinak však mohl konzumovat neomezené množství vína. Zdrženlivec jak sviňa. Ožralost byla v módě a mnozí šlechtici se veřejně chlubili, že několik let pořádně nevystřízlivěli. Pivo se u šlechtických dvorů používalo jako forma diet a deputátu zároveň.
Němci jsou dalším národem, který si přivlastňuje vynález spodně kvašeného piva. Vedle Dána Jacobsena a Němce Grolla, který ovšem pracoval pro nově vzniklý plzeňský pivovar je to též mnichovský pivovarník Sedlmayer, který údajně již v polovině 19. století používal speciální ležákové kvasnice.
Obě světové války měly devastační vliv na německé pivovarnictví, po 2. světové válce se navíc Německo rozdělilo. V sovětském bloku (NDR) bylo hodně pivovarů uzavřeno a všechny ostatní byly znárodněny. Přesto se ve Východním Německu vyskytovalo koncem 80. let. přes 200 provozoven a cena půllitru se pohybovala v přepočtu kolem tří korun.
Dnes se v opětovně sjednoceném Německu zase chlastá „o dušu“. Bavoráci drží světový primát v roční spotřebě na občana (cca 240 l) a pivně vyspělý je i zbytek země. V současnosti funguje u našich nejsilnějších sousedů hodně přes 1000 pivovarů – nejvíce v regionu Franken. Nejmonstróznější pivní akcí je 16 ti denní festival Oktoberfest s milionovou návštěvností. Německá piva jsou u nás v současnosti již poměrně snadno k dostání a v těchto dnech v naší pivotéce v Pivovarském domě Ostrava probíhá akce s názvem Deutschland, Deutschland über Alles.