Po zkušenosti se zelenou složkou jihlavského Krasličáku jsem ochutnal stejnobarevný mok i U Segala. 

Tentokrát bylo zelené pivo z produkce vsetínského Valáška. Opět jsem měl smůlu, neboť má degustace se konala již v pokročilých večerních hodinách s absencí denního světla, přesto se mi kapalina v půllitru zdála o poznání tmavší a sytější barvy než výšezmíněný Krasličák. Dále mne upoutala poněkud komplikovanější vůně. Samotná chuť mi připadala o poznání výraznější a bezesporu zajímavější než tomu bylo u moku jihlavského. Pivo přijatelně husté konzistence s neopomenutelnou bylinnou příchutí. Po nedlouhé analýze jsem detektoval přítomnost máty (nebo alespoň jejího extraktu) a dokonce i lékořice. Vsetínské zelené i přes svou zajímavost nemělo výraznější doznívání a mentolové tóny byly v pivu takřka dominantní. Nostalgicky jsem vzpomněl na dobu mého nezkušeného pivařského mládí kdy jsem podle bolševického hesla „U nás má mládež všude zelenou“ připíjel k litovelské dvanáctce půlky pepermintky a rozhodl jsem se vytvořit si longdrink „magické oko“, přičemž jsem ovšem velkou půlku do piva jednoduše vylil. Tím samozřejmě nevzniklo izolované zelenkavé magické oko v záplavě zlatavé kapaliny, nýbrž se obě složky smíchaly v tekutinu nevábné barvy z níž byl cítit pepermint.

Jedno velikonoční zelené stačilo a bylo nutné jej přerazit Samuraiem od Kocoura.

Pivovar Valášek, který se chlubí, že vaří kontinuálně již od poloviny 17. století si v ochucených pivech libuje. Segal kupř. dlouhodobě nabízí jeho pivo borůvkové. Barevné experimentování je rovněž povšimnutelné. Najde se podnik, který zkapalní všechny barvy duhy?