Česká populace se již zvolna stává pivovarnicky soběstačnou. Jestliže v důsledku hospodářské krize či krátkozraké finanční politiky státu selžou oficiální pivovary, občan je plně schopen si pivo uvařit doma.

Homebrewingové hnutí u nás zažívá nebývalý rozkvět. Domovarníci se sjíždějí z celé republiky k tématickým srazům, každou chvíli probíhá i nějaká homebrewářská (strašný slovní paskvil) soutěž – jako např. v sobotu 16.3. v Kostelci u Holešova. Pivo však začínají vařit i osoby od nichž bych to nečekal.

Zrovna nedávno U Segala vytáhla moje kamarádka Magda z tašky litrovou PET láhev naplněnou kapalinou, která byla označena za první pokus uvaření domácího piva. Promovaná historička, která si přivydělává překlady z angličtiny má pivo ráda a po zralé úvaze si našla na internetu jednoduchý recept a uvařila si jednu skromnou várku přímo v paneláku v Porubě.Použila sladový extrakt, vodu z řádu, žatecký chmel, kvasnice, sporák, spíž a lednici. Vzniklo svrchně kvašené pivo s obsahem alkoholu těsně pod hranicí 6%. Degustovat takovýto panenský výrobek mezi osvědčenými moky z Kláštera, Pelhřimova či dokonce Varnsdorfu není v žádném případě jednoduché a vyvstává oprávněná otázka objektivity. Magdin Ale, který ještě nemá oficiální název (mužský nebo střední rod? Ale nebo ejl?) nebyl příliš chlazený, což u svrchně kvašených piv nebývá zase až takový problém. Trochu na škodu byl nedostatečný říz, který byl však nejspíš způsoben již při výrobě kdy pivo bylo prokvašeno nadoraz a přátelský CO2 byl tak z piva částečně  vytěsněn. Jinak byl první pokus celkem chutý a při troše fantazie připomínal nějaké komerčnější a nepříliš alkoholicky silné belgické klášterní pivo (Leffe).

Přejme Magdě  a jiným rodícím se domovarníkům hodně zdaru v jejich ušlechtilých zálibách a věřme, že české homebrewářské hnutí jako alternativa oficiálního národního pivovarnictví bude nadále vzkvétat.