Dostalo se mi do pivotéky německé žitné pivo Thurn und Taxis Roggen. I na tenhle pivovar mám své nostalgické vzpomínky…….

Thurn je snad šlechtický rod, který se u nás v minulosti domáhal navrácení majetku vyvlastněného na podkladu Benešových dekretů. Podle Taxise je pojmenován příkop v Pardubicích. Pivo Thurn und Taxis jsem poprvé pil na Silvestra roku 1991, kdy jsem s kolegou hráli silvestrovskou zábavu v saské vesnici Sosa. Již dle názvu by se zdálo, že se tam musí nezřízeně nasávat. Bohužel, příslovečný opak byl pravdou. Na území, které až do roku 1990 patřilo samozvané NDR si západoněmecký průkopník vybudoval hospodu kde pochopitelně implantoval západoněmecké ceny. Kupní síla Dederonů tenkrát sotva stačila na pivo za 4 marky, natož na láhev sektu, takže večírek se rozvíjel jen pomalu. Ani Thurn und Taxis nebyl nic moc, raději jsem popíjel mnichovský Maisel. Bylo mi divné proč si zaražení hosté schovávají pod stoly objemné kabely. Vysvětlení nastalo krátce po půlnoci, kdy v okolí soské knajpy vypukla další světová válka. Procitnutí východňáři povytahovali z tašek stohy žertovné pyrotechniky (mi osobně to příliš žertovné nepřipadalo) a dali se do zapalování rachejtlí. Pyrotechnické běsnění trvalo asi 20 minut. Po této době strávené v  bezpečném úkrytu pod hospodským stolem mi průměrné německé pivo přišlo k chuti….

Žito v pivu mám rád, ačkoliv jsem jej prozatím ještě neokusil dostatek. Výborný byl Captain Smith´s Rye z miamského Titaniku, vynikající je i bájný přerovský Negr. Naopak žitným mokem z Třeboně jsem byl pro jeho zjevnou nakyslost docela zklamán.

První věcí u piva Thurn und Taxis Roggen, které si nelze nevšimnout je již primární vůně. Každý zdatnější pivař v něm totiž ucítí charakteristickou pšenici. Pro někoho banán s hřebíčkem, pro mne „indulona“. Jemná, příjemná, leč lehce vlezlá vůně. Pivo je dle očekávání tmavé barvy, pěna a říz jsou úměrné poslání tohoto výrobku – dostat se exportem i do vzdálenějších koutů Evropy a v pitelném stavu tam vydržet co nejdéle. Jaká vůně – taková i převažující chuť. Kdyby mi někdo řekl, že piji dunkel weizen, vůbec bych o tom nepochyboval. Tento Roggen je vyroben ze tří druhů sladů, avšak pšenka z něj vyčnívá nejvíce. Při zkoumavějším degustačním ohledání je možno objevit dosti potlačené podtóny cikorky, avšak tento okrajový vjem je zpravidla rázně přerušen velice krátkým a celkem nasládlým dozníváním. Stejně jako všechny pšeničňáky má i tento hybridní žitňák dosti málo jednotek hořkosti.

Co na Roggen říci závěrem? Pivo průměrné, které svým názvem iniciuje zvědavost. Tváří se jak žitňák, ale chutná jak tmavá pšenka a žitem je u něj šetřeno. Zřejmě se v oné obilovině  v Němcích válí hodně prasat.