Po neutrální zkušenosti s kellerbierem Shinner jsem se rozhodl pro další degustace německých piv.

Hned vedle v regálu stojí několik lahví piva Kapuziner Kellerweizen. Jedná se tedy o sklepní pšenku. Po otevření patentního uzávěru jsem hned zjistil, že pivo docela příjemně voní. Barva byla rovněž přijatelná, pivo vylo světlé s celkem intenzivním zákalem. Ihned po napití se objevil typický „banán“, ovšem pouze decentní – ne tak silný jako v případě pšeničného ležáku ze Žamberka. Pivo má 5,1% alk., čili je dobře pitelné. Stopy po charakteristické pšenici zůstávají i v nedlouhém doznívání. Možná, že bych u Kapuzinera uvítal trochu silnější říz, čímž bývají klasické německé weizeny pověstné. Kapuziner je decentní pivo a hodí se i k nevlídnému zimnímu počasí.

Asi o hodinu později jsem se vrhnul na další pšenku. Tentokrát to byl Jacob Weizenbock. Klasická láhev u nás zálohovaná na 3 Kč, obyčejný vršek. Jacob disponuje silou 7,3% alk. a hned upoutá svou dosti tmavou barvou. Není úpně černá, spíše do hněda, takže je možno vydetektovat i nezbytný zákal. Mnohým by se odstín podzimní kaluže možná příčil, ale to už k silným pšeničňákům patří. Vůně byla výraznější než-li u Kapuzinera a již první napití ve mne vzbudilo hřejivé vzpomínky, kterak jsem v roce 2007 trávil Štědrý večer na zámořské lodi v Karibiku ve společnosti podobného výrobku od firmy Schneider.Jacob má nízkou hořkost a je spíše sladový. Nezbytný banán je v něm trochu maskován jinými ovocnými a kořeněnými podtóny.

Po degustaci těchto německých značek jsem měl poměrně dobrou náladu, kterou jsem si ještě vylepšil o něco později dalšími, prozměnu českými pivy.