Setkali se s tím snad všichni pivaři. V šenku kam přišli relaxovat se stanou terčem slovních i fyzických útoků neznámého agresora. 

Pivo by mělo uklidňovat a stimulovat produkci endorfinů. Jsou však jedinci, které alkohol motivuje k agresivnímu jednání. To se projevuje buďto verbálně křikem a nadávkami nebo i fyzicky kdy se podnapilý výtržník snaží vyprovokovat rvačku. Sedíme-li v šenku v dostatečné vzdálenosti od ohniska konfliktu, nemusíme se příliš obávat. Nejvíce hospodských rvaček vzniká v uzavřených komunitách kamarádů a kolegů. Fyzický útok obvykle následuje po vyhrocené hádce nebo po slovních provokacích typu: „Tvoje Máňa je kurva“,  „mistr říkal, že nestíháš“ nebo prostě: „Ty jsi chuj!“         Následný konflikt se pak řeší pouze ve skupině a je jen nutno dbát opatrnosti při případném létání předmětů v některých případech i při choreografickém posunutí potyčky blíže k neutrálnímu území.

Jiná situace však nastává když si útočník jako svou oběť vyhlédne právě nás. Nejsme-li zrovna vášnivími hospodskými rváči, kteří uvítají jakoukoliv provokaci, můžeme dodržovat prosté bezpečnostní opatření abychom se podobným konfliktům co nejúspěšněji vyhnuli.

Předně v místě svého bydliště přednostně navštěvujme hospody, které známe a kam nejspíš běžně chodíme na dobré pivo. Známe přibližný vzorek osazenstva, máme tam známou obsluhu a kamarády a tudíž v případě problému býváme v přesile. Jestliže již hodláme navštívit neznámou pivnici u nás či v zahraničí mějme na paměti základní zásady opatrnosti. O momentální atmosféře v dané krčmě může svědčit už hluk z ní vycházející. Je rozdíl, slyšíme-li pacifistický šum desítek hospodských konverzací smíšených s mnohahlasým neumělým zpěvem nebo nasloucháme-li vyhroceným hádkám či výhružkám. Bez ohledu na použitý jazyk toto lze vydedukovat již z příslušné intonace. Nalézá-li se výčep v patře a po schodech se dolů kutálí zřejmě čerstvě inzultovaný host, otočme se a prchněme. V interiéru neznámého výčepního zařízení si zpočátku kryjme záda a usedejme co nejblíže východu. Jsou-li všechny stoly již obsazeny, rozmysleme si dvakrát stojí-li nám podávaná značka piva či akutní uhašení žízně za sdílení stolu s neznámými, možná zrovna agresivními osobami. S případnými společníky se bavíme slušně, leč asertivně. Nevyprávíme svůj pohnutý životopis, naopak zdvořile a trpělivě nasloucháme s monotónním pokyvováním hlavy. Zjistíme-li, že náš samozvaný konverzační protějšek jeví známky agresivity snažme se vše urovnávat diplomaticky. Většinu paranoidních opilců lze zvládnout verbálně. Dochází-li k situaci, která by mohla vyústit v napadení musíme si rozmyslet, zda-li si nadále budeme hrát na hospodského hrdinu, nebo při nejbližší příležitosti lstivě opustíme nehostinný lokál. Jestli padne i tato možnost máme už na vybranou jen ze dvou možností. Buďto se staneme nejspíše zraněnou obětí násilníka se všemi našimi právy na bolestné a v případě řádného zdravotního pojištění i na takřka bezplatnou lékařskou péči, nebo použijeme, ve většině případů tzv. nepřiměřenou obranu, neboť agresor bývá zpravidla silnější, zkušený a dobře cvičený rváč a tak se v nouzi chopíme příborového nože, vidličky nebo popelníku se všemi trestněprávnmi následky z toho vyplývajícími.

Asi před 15 lety jsem na Nedbalově ulici v Ostravě šel po chodníku naproti šíleně pokérovanému a zjevně sjetému  svalovci. Z bezpečnostních důvodů jsem na poslední chvíli zahnul do blízké hospody Na Šalamouně. O sobotním poledni tam bylo skoro prázdno. K mému zděšení do lokálu vstoupilo i dotyčné monstrum a sedlo si přímo k mému stolu. Zatímco já jsem diplomaticky ani nedýchal, pokérovanec začal barvitě líčit své akční zážitky z Cizinecké legie, kde údajně 10 let pobýval. Vyprávění občas proložil nějakou francouzskou hláškou. Objednal mi rum a já jsem rundu otočil. Asi po 20 minutách jsem se asertivně zvedl, rozloučil a odešel. Čekal jsem střelbu, letící nůž, či alespoň nějakou tu francouzskou nadávku. Žoldák byl ale evidentně slušný člověk.Naprosto odlišnou zkušenost měl nejmenovaný technik z Prahy, který kdysi ještě za federace navštívil neuváženě krčmu v okrese Michalovce. Sedl si skromně do koutku, ale asi po 15 minutách k němu dorazil asi dvoumetrový dřevorubec a se slovy „A ja som u teba nič?“ mu vyrazil sanici.