Stalo se to v září roku 1989. Jednoho nedělního dopoledne jsem navštívil novoveskou pivnici U Boříka, kde tenkrát rozumně vyměnili plzeň za Radegast.

Šenk byl nezvykle tichý. U několika stolů sedělo nezávisle asi 5 osamělých mužů, kteří tiše usrkávali ze svých krýglů. Usedl jsem k prázdnému stolu. Židle zavrzala a všichni přítomní se na mne pohoršeně podívali. Číšník ke mne došel po špičkách a skoro šeptem se mne ptal co si přeji. Sterilní ticho, které průběžně rušilo jen obrácení stránek novin, či tlumený úder půllitru o stůl jsem vydržel jen jedno pivo. Pak jsem se neslyšně (po zaplacení papírovou bankovkou) vytratil z lokálu.

Podobnou zkušenost jsem získal o 12 let později v litevském Kaunasu. Nedělní dopoledne, pár osamělých mužů a mimochodem výborné místní pivo Kauno. Na rozdíl od Boříka však hrála ve výčepu televize jakousi národní pohádku.

Ticho léčí, ale nic se, zejména v hospodě nesmí přehánět. Nemám rád šantány, kde je hospodský personál v přesile a je slyšet padající špendlík. Host, který si do výčepu přišel léčit depresi do ní může ještě více upadnout. Hospoda má hučet čilým ruchem. Hlasitost by však neměla přesahovat decibelovou hranici bolestivosti. Je-li v krčmě 50 lidí a všichni hlučí, bývá někdy problém se seriózně dorozumět. Nejsem příliš zastáncem názorů z rockových zábav a diskoték, že hudba je hlučná a nedá se při ní normálně bavit. Kulturní akce jsou hlasité záměrně a můžete se pobavit venku, na záchodě nebo během případné pauzy. V klasické pivnici by však měl být pro regulérní konverzaci prostor.

Negativním fenoménem naší doby je reprodukovaná hudba v lokálech. Juke boxy s nakrásně bigbítovými skladbami mi v šenku docela vadí, jelikož kupříkladu nemohu v onom prostředí svobodně tvořit smysluplné písňové texty a už vůbec melodie. Nejhorším zlem je však v hospodě hlasitě puštěné rádio naladěné na některou z četných komerčních stanic. Do otřelých šlágrů ještě konstantně rezonuje přiblblá reklama nebo zasahuje svým ostrovtipem Ruda z Ostravy. To určitě nemusím. V kombinaci s hustým cigaretovým dýmem mne tato atmosféra dokáže spolehlivě z dotyčného pohostinského zařízení vyhnat.

Chápu hospodské kolektivní sledování sportovních přenosů, zpráv při nichž se dá společně nadávat či klasických filmů, kdy se klienti překonávají ve spolehlivém předjímání klasických hlášek. Nejraději mám však v krčmě živou hudbu ať už kotlíkáři hrají 50 let otřelé trampské hity nabo opilci hlaholí v nepochopitelných heterofonických intervalech.

Pasivní kouření poškozuje plíce a zrak, hluk ničí sluch, avšak nekvalitní pivo pomalu zabíjí. Proto v tichu i v kraválu pijeme pouze kvalitní značky!