Stejně jako loni jsme se sešli dopoledne na Štědrý den v hospůdce U Segala abychom vyzkoušeli běžně nedostupná piva.

Nejednalo se tentokrát jen o značky zahraniční. Svou trochou do sladového šrotovníku přispěl i Honza Oppelt svými domácími produkty. Jeho osmička byla sice alkoholicky slabší a poněkud řidší konzistence, na rozdíl od běžných „výčepních světlých“ však měla chuť, vůni i přijatelně dlouhé chlebovité doznívání. 14° IPA ze stejného pivovárku byla chuť sama. Výrazné chmelové aróma a ultrapivní hořkost – to jsou přesně atributy, které vzdělaný a propitý pivař ocení.

 Z německých piv jako prvý padl tmavý kvasničák z malého pivovaru St. George. Německá klasika, která se ještě u nás příliš nenapodobuje. Následoval skotský Porter Midnight Sun se svou silně praženou chutí a lahodnou hořkostí. Kvalitní truňk, jen nechápu proč se v naší pivotéce prodává půllitr za celých 140 Kč. Rakouský Bocklein z rakouského pivovaru velice potěšil. Byl v chuťovém spektru kdesi v teritoriu sladších kusů, ale jeho poddajnost a jemnost mne přesvědčila, že by stálo za to okusit tennto mok i v čepované formě. Holandský hybrid Vuur+Vlaam z holandského pivovárku De Molen mne přesvědčil, že pivo se múže zdát hořčí než ve skutečnosti je. Vuur+Vlaam disponoval úctyhodnými 63 IPU jednotkami, avšak i otrlému pijákovi zhořkl doušek na patře. Segal se šklebil ještě dobrých 10 minut po degustaci tohoto vzorku. Ale Maplemoon z Manchestru byl již o poznání PH neutrálnější. Měl standardní UK exportní chuť a zaregistroval jsem v něm chuťové podtóny včelího medu.

Docela zklamáním pro mne bylo trapistické pivo Puur z holandského klášterního pivovaru La Trappe. Naprosto unifikovaná chuť s nezaměnitelnou příchutí průmyslového Pasteuru. Upřímně řečeno – mohli jsme vánoční degustaci skončit něčím osobitějším.

Jinak i na Štědrý den to U Segala žilo. V točených pivech velký výběr nebyl, ale četní přítomní chlastali jak na Vánoce. Segal slíbil po svátkách nová piva na čepu. Tak jsem zvědavý….