V Rokycanech jsem předtím nikdy nebyl. Město znám jen ze železniční trati z Prahy do Plzně. Když jsem kolem 16 hodiny dorazil do místního Sport hotelu, pomalu se stmívalo. K pěší cestě do minipivovarské restaurace U Stočesů jsem využil okrajovou ulici Boženy Němcové. Orientoval jsem se podle mapy, očekával jsem, že dorazím k příčné ulici Šťáhlavské, kde odbočím doprava a dostanu se přímo k dobře chlazenému cíli. Po cestě jsem očekával ještě nějakou atraktivní hospůdku. Když se za pár minut setmělo uznal jsem, že na ulici B. Němcové zřejmě nic zajímavého neuvidím. A zřejmě bych nic neuviděl ani za slunečního svitu. Zástavba rodinných domků, která se měnila v oblast „dvouletkových“ stavení, hospoda žádná, jen supermarket Albert. Ulice Šťáhlavská byla úzká, temná a já neměl ani odvahu tam zabočit. Napojil jsem se na výpadovku na Plzeň, která se asi po 500 metrech ke Šťáhlavské přibližovala. Restaurace U 100česů stála naštěstí zrovna tam. Objekt z roku 1933 měl svou atmosféru a již od momentu mého vstupu mi vynahradil ponurou cestu. Na čepu hned 7 druhů místního piva a degustační set v předpisové teplotě (a pak že to nejde). Vybral jsem si a postupně ochutnal světlou 11°i 12°, polotmavou 12°Řepiš, černý ležák Hutník (vRokycany mají již asi 150 let železárenskou tradici), pivo nakuřocané i broskvové. Všechny jednotlivé typy byly natočeny v souladu s Etikou výčepníka a každý si mezi nimi může vybrat to své…Ceny lidové, obsluha funkční, atmosféra příjemná. Ani se mi nechtělo zpátky do tmy. Venku svítila průměrně asi každá třetí pouliční svítilna. Takřka po hmatu jsem zabočil do příčné ulice kde jsem identifikoval hospodu s Lobkowitzem. Ale ouha! Byla to jakási rádoby luxusní žrádelna plná rezervací a škrobený výčepní mi odmítl prodat pivo přímo u výčepního pultu. Původně jsem mu chtěl říct, že jsem bílý Rom a že si na něj budu stěžovat kvůli diskriminaci, pak jsem ho však jen smířlivě poslal do hajzlu a zamířil  poslepu zpět do hotelu. Míjel jsem krásně upravené a profesionálně osvětlené náměstí, kde se však v 7 hodin večer nenacházel živáček ani mrtváček. Po levé straně stála hospoda připomínající hernu. Uvnitř však byla nádherná s historickými klenbami a 11°Ježkem na čepu. Kvalitně natočený bodlináč vskutku přišel po celodenním trmácení po malých pivovarech k chuti.

Rokycany se nacházejí na hlavním tahu z Prahy do Plzně (pro Západočechy z Plzně do Praha), takže dopravní dostupnost je dobrá, stejně jako útulná hospůdka U Stočesů. Doporučuji však návštěvu v letních měsících, jinak vlastní svítilnu sebou!