Dalešice v Ostravě

Kdo by neznal film Postřižiny. A většina, co jej zhlédla snad i ví, že se točil v už dva roky nefunkčním pivovaru v Dalešicích.(uzavřen roku 1978).

Ano. Zrovna tam stojí ikonický komín, na nějž lezla Vašáryová s Hanzlíkem.

Obnovení pivovárku počátkem 21. století mne potěšilo. A vlastně mne těší dosud. Kdekoliv dalešické pivo objevím, hned je musím pít.

S Dalešicemi se setkáme v Brně,  po celé Jižní Moravě, na Vysočině a také v Praze. V našem městě bylo toto pivo vždy spíše výjimkou.

Před pár lety Segal prozíravě koupil do své hospody soudek speciálního barrigovaného bocku.

Toto pondělí jsem od svého půllitru sledoval obchodní jednání jednoho ze šéfů Kurník šopy s neznámým mužem středního věku a ještě střednější postavy. Bylo evidentní, že se jedná o pivo.

Pak kdosi oznámil, že před hospodou stojí auto v dalešických barvách. Vida! Něco se chystá.

Následujícího dne jsem se pracovně ocitl v paralelní ulici se Stodolní.

Hle. Tady někde býval vyhlášený pajzl Orient, kde točili 12°Zlatovar už od 6 ráno.

Ale co to vidím? Vypadá to na jasné červenobílé  logo Dalešic! Otvírají až v 15 hodin. Tak se stavím později.

Pohostinství se nazývá Sádrový Ježek. To bývala ta figurka pohádkového ježka, která šlukovala speciální cigarety. Vedle slepice a žabky na klíček docela oblíbená dobová hračka.

Uvnitř jsem obdržel cennou informaci. Dalešice se točí od následujícího dne. Dnes ještě dojíždí Svijany s 20% slevou. Tak dám jednoho Rytíře a pšenku. Ani jsem nevěděl, že Svijany vaří Weizen.

Včera byla návštěva Ježka už naostro . Začal jsem lahodnou 11°, k chuti přišla i hořká 12°.

Májová 13° je slušná, ale někdy se mi zdá trochu do ovoce. Černý 13° Fledermaus je zase evokace historického pivovaru U Fleků. Proč se mi zdá, že to nejslabší flekovské pochází přímo z oné provozovny?

Na Stodolní a do okolí moc nechodím. Sádrový Ježek se mi však docela líbil. Při čtvrtku bylo skoro plno, zábavu hostů nerušila žádná reprodukovaná hudba, podnik nabízel i několik druhů pivních chuťovek, mladá servírka, která mi svými modrozelenými vlasy připomínala Malou Mořskou Vílu byla asertivní a efektivní a co oceňuji samozřejmě nejvíc – dobrá značka piva podávaná v předpisové kondici.

Myslím, že čas od času se do Sádrového Ježka zastavím.

 

Průzkum stoutů

Běžně konzumuji piva tak do 14°. Občas ale z důvodů výzkumu udělám výjimku.

Kdysi nejsilnějším pivem na československém trhu býval porter z pivovaru ve slovenském Martině. Měl celých 20 EPM.

Hned po něm následoval tradiční Porter pardubický, který se bohužel před časem přestal vyrábět.

Od 90. let již dvacítka není žádnou mezní hodnotou. Dokonce i v supermarketech se i mimo svátky vyskytují piva o 21°nebo někdy i o 24° stupních.

Nevím, co se děje v homebrewingu, ale oficiálně snad stále patří k nejsilnějším  českým pivům 33° x-beer od Medvídků.

20°z kunovického pivovárku Rotor se jmenuje Mrija. V Kurníkšopě ji podávali ve čtvrtlitrových skleničkách za dosti vysokou cenu.

Mrija mi poskytl(a) přesně to, co jsem očekával. Hutnost, vydatnost a výživnost. A jak vždy říkám: jako dezert ideální, ale na běžné popíjení to není.

Další testovací vzorek byl ještě silnější.Russian Imperial Stout Candynskij ze Sibeerie. Měl plných 28 stupňů EPM. Černý jak smola a v chuti vše, co si dokážeme v těchto souvislostech představit. Zajisté aromatická káva Mocca, která je v tomto případě do stoutu přidána (peruánská značka z pražírny Candy Cane), dále hořká čokoláda, portské, brandy, hrozinky atd. V tak silném moku ani nemusíte moc zapojovat chuťovou fantazii. Vyplyne to tak nějak samo. Jistou kuriozitou Candynského je určitý obsah javorového sirupu, který částečně tento truňk zařazuje i do Kanady.

Což o to. Piva chutná. Ale ty názvy!

V současnosti bychom z důvodů politické korektnosti měli Russian Imperial Stout spíše opatrněji nazývat Baltic Stout.

Ruský (sovětský) malíř Kandinskij , který zemřel v roce 1944 by ještě prošel. Ale Mrija? Obří letoun našich úhlavních nepřátel Antonov AN 225? Proč nepoužít mnohem vhodnější označení B 52 nebo F 35?

Rovněž by se na svatého Patrika nebo o Velikonocích mohl vařit zelený speciál Zelenskyj.

 

Až Faltus zakokrhá

Obnovení pivovarských tradic v České Třebové jsem před cca 14 lety uvítal. Českotřebováci pivně založeni vymetali zimní i letní festivaly v hrdých vlasteneckých trikách a dokonce vařili po domácku pivo v soukromé provozovně U tří pupíků.

Klasický ležák z ČT (to není Česká Televize) se jmenuje Kohout. Není to v současnosti úplně původní název. Kohouta má ve znaku i Blatná a na Kohutce ve Vyšních Lhotách se zase vaří Kohut.

Nicméně ten českotřebovský je kvalitní a léty prověřený.

Se samotným pivovarem, který nese jméno Faltus jsem poměrně často jednal v dobách, kdy jsem byl zaměstnán coby (ne) zodpovědný vedoucí v pivotéce Pivovarského domu v Ostravě.

Tenkrát se Kohouti i jiné druhy od Faltuse docela dobře prodávaly, navíc dodávky byly spolehlivé a i cena byla příznivá.

Když jsem nadšen opouštěl pivovar v Hylvátech, měl jsem už namířeno domů. Na pivním výletě jsem byl už třetí den, tak už jsem se i celkem těšil do svého rodného města.

Přece mi to ale nedalo a v ČT jsem nakonec svou cestu do Ostravy přerušil.

Faltuse jsem našel poměrně snadno. Na čepu měl celých 7 druhů vlastního piva.

Po světlé 13°, což je můj oblíbený styl napříč pivovary jsme si objednali pivní testovací set s dalšími pěti typy.

Zatímco Kohout 11°i 13° byla standardní piva, speciály mne zaujaly o dost více.

12°APA Kendy osvěžující a harmonická. Brown IPA 14°Pražec také dosti zajímavá.

Nejvíce mi jela piva vícestupňová. 18°Andrea hutná a výživná a nejmocnější Faltusovo pivo 19°Doppelbock vyrobeno za asistence českých a německých chmelů bylo samá chuť. Tyto siláky je však radno konzumovat se zapnutým rozumem a vhodně a bezpečně nastavenou záklopkou. Jsou to moky chutné, leč zrádné.

Nakonec zapít ještě jednou 13° a pak už na vlak.

Jsem napojen a tak už nepotřebuji hledat jídelní vůz nebo si kupovat drahé pivo od stewarda.

Středně dlouhá pivní výprava do Hradeckého a Pardubického kraje se vydařila.

Broumov nejsou Broumy…

…kde pan Matuška již pěknou řádku let vaří své speciály.

Město Broumov má jen jeden tradiční pivovar založený již v roce 1348.

Když jsem v létě 1986 bloumal Náchodem za zjištění, že místní pivko Primátor není žádný zázrak, narazil jsem na hospodu, kde mne zaujal nápis: Čepujeme olivětínské pivo 12°.

Tak to je ten Olivětín, o kterém hovořili horolezci z Adršpachu! Hledal jsem v různých zdrojích obec se shodným názvem, nicméně jsem neuspěl. Ve skutečnosti se jedná o městskou čtvrť Broumova.

Hned počátkem 90.let se začalo olivětínské pivo vyrábět pod názvem  Opat.

Po nějakou dobu se láhvový Opat prodával v potravinách na náměstí v Mar. Horách, asi o 15 let později jsem jeho logo zahlédl na jakési kavárně v Ludgeřovicích. Tam však příležitostně točili jen jeho pivo medové a višňové.

Uvažoval jsem o přímé návštěvě Opata, avšak mám dojem, že v současnosti pivovar nedisponuje pravidelně otevřenou restaurací, pouze prodejnou a na exkurze není zimní sezóna vhodná.

Tak jsem svůj výlet tematicky zaměřil spíše na unikátní broumovský klášter.

V tomto barokním skvostu je možno i přenocovat v někdejších mnišských celách. Dvoulůžková cela vyjde na 1300 Kč se snídaní.

K rozsáhlému objektu patří i pěkná, mimo sezónu nejspíš málo užívaná restaurace Tři růže.

Zrovna tam měli k mé radosti na čepu právě Opata. Žel jen jeden druh – klasický ležák.

Uvědomil jsem si, že jsem jej už po mnoho let neochutnal. Během doby svou příchuť konstantně mění. Od klasicky skromně voňavého moku přes nezaměnitelný charakter z 90. let, částečně i z první dekády 21. století až k současnosti. Je to pivo hořké s příjemnou chmelovou vůní, které mi dost připomíná některé suché německé pilsnery. Tři růže ještě nabízely Klášterní ležák, který se však vyrábí údajně v Náchodě.

Cesta od broumovského nádraží do centra je celkem bezútěšná. Kraj města vypadá jako po válce. Zdevastované budovy, ale hlavně několik trvale uzavřených hospod. Osobně mne nejvíce mrzel opuštěný hotel Černý Kůň se zavěšeným soudkem nad vchodem. Naposledy tam dle loga točili Gambrinus, ale předtím určitě Olivětín.

Na odbočce k náměstí stojí budova hospody s Radegastem, těsně před ním výčep U Votroka. Hospůdka malá, útulná, leč čepuje vedle PU jen Březňáka a to věru není žádná mňamka.

Restaurace hotelu Praha, kde se zřejmě na soutoku stékal Opat s Budvarem vypadala rovněž uzavřeně.

Naštěstí jsme objevili jednu knajpu, kde jsem viděl šanci živého večerního provozu. Vedle Opata byl na pípě rovněž IPL Tchýně z Náchoda. Je vidět, že i střední průmyslové pivovárky vstřebávají současné trendy a rozšiřují svůj, někdy trochu omezený repertoár.

Noc v klášteře byla romantická, zejména když jsem si uvědomil, že se v jeho prostorách točilo pár dílů mého oblíbeného seriálu F.L.Věk.

Ráno snídaně chutná a sytá. Je třeba se posilnit na cestu do Opočna.

Zkrácené Luhačovice

Zjistil jsem, že můj článek, který jsem tady umístil cca před týdnem nejde na stránce Aktuálně otevřít.

Snad je to jen technická závada, možná však, že se cenzorům nebo dokonce AI zdál článek závadný. Nevím, co je na cestě po Luhačovicích neslušného či protispolečenského, nicméně provádím ještě jeden pokus. Tentokrát ve zkrácené verzi.

Cesta do Burger Brothers U Koňa proběhla hladce, pomohla informační služba vedle kolonády, která spíše informuje o teplotě či hustotě minerální vody Vincentka, případně o procentuálním poměru aniontů a kationtů.

Sledovat tok říčky Šťávnice, až narazíte na konec schůdné cesty, zabočit doprava. Po dalších cca 500 metrech uvidíte po levé ruce zmíněnou hospodu.

Na čepu 6 druhů piv. Doporučuji vynechat Radegast 10°.

11° Alojz je chutný a nádherně vybalancovaný ležáček, který harmonizuje s okolním lázeňským prostředím.

12°Vincenc je rovněž ležák, ale zdál se mi zbytečně moc hořký (40 IBU). Je homogenní, možná by z něj měla problesknout nějaká osvěžující jiskřička nebo zajímavější a delší doznívání.

12° Čerňák je Flek podle očekávání nastaveném letitou zkušeností, ovšem Winter Ale fantastické. Med, zázvor, badyán, skořice, hřebíček – vše ve vzácném souladu.

Chutná i americký ležák s nízkou hořkostí, ale s osobitou inspirující chutí.

IPL je v současnosti v kurzu. Kombinuje strohost i latentní vyzývavost ležáku s aromaty cizokrajných chmelů. To demonstruje i American 12° z Luhačovic.

Při půldenním pobytu v Luhačovicích se nic zvláštního nestalo. Trochu mne jen rozladilo, že p. Zavrtálek nakonec v hospodě zrušil svou odpolední rezervaci.

Když do lázní, tak jedině do Luhačovic!

A včil mudruj….