Po pár letech jsem se opět vypravil na inspekční cestu na jih Moravy.

Motivací mi byl pivovarský přírůstek v Lednici a též možnost ochutnat točeného Březáckého Supa údajně momentálně na jediném dostupném místě. Celý příspěvek →

Nedávno jsem si listoval ve svých starých článcích a zjistil jsem, že výraz „bon pari“ se tam vyskytuje nejméně ve 12 případech.

Bon pari jsou mé oblíbené chutné bonbóny. Začaly se u nás, myslím vyrábět někdy ve druhé půlce 70. let jako jakási licence zahraniční značky Campari.

Zdálo by se absurdní jakékoliv spojování této aromatické cukrovinky s pivem, leč někdy se tomu nedá vyhnout.

Ve většině případů se jedná o senzorickou chybu. Vůně může být v pivu nejen ovocná, ale také například květinová, silážní nebo dokonce trávní (pivo ze západočeské Radnice).

Někdy má pivo z bon pari jen nádech, jindy lze definovat i jejich konkrétní příchuť (pivo z jindřichohradeckého Černého Orla, kde jsem jasně cítil bon pariovské zelené jablko).

Zdálo by se, že se jedná zase o nějaký můj degustační výmysl, leč vůbec tomu tak není.

S výrazem „bon pari“ se setkávám v pivním hodnocení celkem často. Nevím, čím je tato nepivní pachuť způsobována a jestli se nejedná o vyhraněnou subjektivitu vnímání, ale toto spojení se mi zdá již docela běžné.

Zrovna včera jsem seděl v Kurníkšopěhospodě poblíž hosta, který si, prakticky na mé doporučení objednal First Ale 11° od Avara. Jeho hodnocení bylo celkem rychlé. Pivo se mu zdálo být jaksi ovocné.

Zavedl jsem řeč, ve které jsem mu vysvětlil, že lehká ovocná příchuť je pro pravé – britské Ale docela charakteristická. A hlučínský produkt britský styl dost připomíná. Většina našich i zahraničních svrchňáků bývá alkoholicky mocná a ovocnost je v nich přebitá bohatým chmelením. Občas se bohužel setkám i s lehkou formou ejlíku (Mild), která pro mne neplní svůj zamýšlený účel osvěživosti, neboť v ní přes chmel necítím samotné pivo.

Pak dotyčný konzument rozšířil svou recenzi právě o termín „bon pari“.

Vzpomněl jsem si jak jsem před časem hodnotil jiný hlučínský výrobek – Sundowner 13°, ve kterém jsem bon pari příchuť rovněž zaregistroval.

Nedá se nic dělat. Pivo má tisíce tváří a hlavně tisíce příchutí. Tak  proč by nám nemělo připomínat naši oblíbenou dětskou pochoutku ?

Letos jsem v návštěvách oficiálních pivních slavností trochu polevil. Proto jsem se ke konci sezóny vypravil do nedalekého Bílovce. Celý příspěvek →

Když vznikla před lety Pirátská strana, příliš velký úspěch jsem jim nepředpovídal. Celý příspěvek →

Asi po půl roce jsem opětovně zamířil do Plzeňského kraje. Celý příspěvek →

Zhruba ve stejné době, kdy mi poprvé přišly pod ruku komiksové příběhy Foglarových Rychlých Šípů, proběhla v tehdejší ČST premiéra seriálu Záhada Hlavolamu. Celý příspěvek →

Úvodem malý dopravní test: Vyjmenujte česká (a moravská) města, kde v současnosti funguje tramvajová doprava. Malá nápověda: Je jich celkem sedm. Celý příspěvek →

Přestože nejsem dendrologem, mám stromy docela rád. Celý příspěvek →

Když navštívíte Havaj, všechno tam  vypadá jako z obrazů Paula Gaugina.

V anglickém Lyndhurstu se zase na každém kroku setkáváte s památkou Alenky v říši divů (i když se v současnosti proslýchá,  že její autor Lewis Carol byl možná pedofil).

Na Aljašce nedají dopustit  na Jacka Londona,  floridský Key West je zas plný Ernesta Hemingwaye.

Tradice slavných rodáků se nevyhnula ani naší vlasti.

Kolínem procházíme v rytmu řízného pochodu Františka Kmocha, část obyvatel Příbora má doma připravený gauč, křeslo a zápisník na provádění freudovské psychoanalýzy.

Přeloučské hospody jsou zase plné imitátorů slavného herce a dabéra F.Filipovského.

Slavným rodákem (nebo alespoň.občanem) Nového Boru se stal Friedrich Egerman. Ve městě jsou podle něj  pojmenovány ulice, muzea nebo kavárny. Byl to právě on, který zavedl v NB proslavený sklářský průmysl.

Minipivovar Born stojí přímo na hlavním náměstí. Jedná se o středně velký podnik s venkovní předzahrádkou.

Usadil jsem se dovnitř  a hned si objednal ochutnávkový test místních piv.

Stále jsem očekával, že bude pivo paradoxně podáváno v plastových pohárcích, leč nakonec jsem se dočkal normálního skla.

Na čepu byly hned tři druhy svrchňáků. Názvy piv byly odvozeny ze šachové hry. Osvěžující 10 Jezdec, silnější Dáma a nakonec výživná 14 Věž.

Všechna zmíněná piva byla chutná,  nevtíravá a řemeslně dokonalá.

Ležáky reprezentovala Osmička, která se překvapivě nejmenovala Pión  a ušlechtilá,  vskutku královská 12 Král.

Tato piva měla snad intenzivnější zákal,  než bývá dnes zvykem,  přesto tento faktor neměla ve výsledku na výslednou chuť skoro žádný vliv.

Rozhodl jsem se stravovat zdravě,  proto jsem poobědval Caesar salát s uzeným lososem

Byla to docela dobrá volba.

Jistou slabinou Borna byla nekvalifikovaná a poněkud roztěkaná obsluha. Nebyl v tom však zlý úmysl. Prostě jen výsledek současného stavu v našem pohostinství, které  musí využívat často nekvalifikované brigádníky.

Při odchodu jsem ještě spatřil pípu s gosem z Krásné Lípy,  momentálně však nebyla k dispozici.

Loučím se s Novým Borem i s dobrým duchem  F. Egermana