Do pivovarské restaurace Aero chodím vždy rád. Celý příspěvek →

Dubnová Volba sládků se skutečně povedla. Docela jsem se namlsal. Celý příspěvek →

Když se v roce 1904 uzavíral pivovar v Hlučíně, málokdo tušil, že už o necelých 90 let později tam vznikne pivovar nový. Celý příspěvek →

„Baník“ neznamená jen ve slovenštině „horník“ a rovněž to není jen název ostravského fotbalového klubu. Celý příspěvek →

Od Zdeňka Svěráka již víme jaké to je, když se zamiluje kůň. Celý příspěvek →

Byla to idylická doba.

V roce 2000 jsme s jedním pivním kolegou navštívili Cieszyn.

Tenkrát se ještě ukazovala na přechodu (most přes řeku Olši) občanka.

Našli jsme během pár hodin docela dost polských pivních značek a při zodpovědné degustaci jsem se dokonce i trochu připili.

To dokonce tak, že jsme nemohli najít cestu zpět do vlasti.

Nakonec jsme přechod nalezli a já vzbudil zájem místních celníků. Tahal jsem v tašce asi sedm polských lahváčů. Žádné clo jsem neplatil, ovšem zaskočený úředník nemohl pochopit, že někdo nosí pivo opačným směrem. Zřejmě se setkal s tímto fenoménem poprvé ve své kariéře.

Od té doby jsem ono malebné polské městečko příležitostně navštěvoval.

Věděl jsem již, kde čepují Warku, Žywiec nebo Tychy. Ceny v lokálních nálevnách byly tenkrát celkem přátelské, tak jsem nechodil pro krygl daleko.

Nejvíce mne však v té době oslovil hutný ležák z místního pivovaru, který se jmenoval Bratskie.

Název snad vychází z místní pověsti o třech bratřích. Cieszynský pivovar už tenkrát patřil zlověstnému Heinekenu, ale svůj charakter si ponechal.

Pivo to bylo dosti sladké, ale mne fascinovala jeho neobvyklá mazlavost a až olejovitá konzistence.

Rovněž jeho síla 5,8% dávala na vědomí, že se nejedná o žádnou nahořklou vodičku.

Tuto osobitou chuť si Bratskie udrželo ještě několik let.

Někdy v roce 2012 jsem při návštěvě jednoho polského minipivovaru na Bratskie opět narazil. Cena za půllitr už byla více než dvakrát vyšší, ale hlavně pivo upadlo do evropské průměrnosti.

Další příležitost ochutnat současný cieszynský ležák jsem měl minulou sobotu.

Nejprve jsem si dal před supermarketem jeden lahváč Kasztelananského, které mi přišlo hodně sladké a pak zamířil do bufetu Kurczak, čili na místo, kde jsem Bratskie v roce 2000 poprvé ochutnal a které dodnes existuje.

Musím říci, že jsem nebyl zklamaný. Pivo sice disponuje sladkostí (což u polských piv bývá normální), vytratila se hustá konzistence a mazlavost, ale jistá delikátnost naštěstí zůstala.

V hudebním klubu Anjelski Mlyn podávali kupodivu pouze české lahváče a já měl volbu mezi Kozlem a Staropramenem. A to si hospodští mysleli, že mi udělali radost.

Inu – každý svéprávný národ má svou identitu.