Je to asi 18 let, co jsem se dozvěděl o tenkrát začínajícím minipivovaru Koníček ve Vojkovicích. Celý příspěvek →

Ne. Nejedná se o naši současnou měnu konstantně pronásledovanou  strašákem výměny za euro, což by mohla být variace na devalvaci koruny v roce 1953 za tatíčka Zápotockého. Celý příspěvek →

Po nějakém čase jsem se opět osobně setkal se spojením piva s whisky.

Zapíjet jakoukoliv whisky jakýmkoliv pivem je zhovadilost. Přesto, když se obě ingredience vkusně smíchají, výsledky nemusí být nikterak nechutné.

Dozrávání speciálních piv v dubových sudech po zmíněné lihovině, bourbonu nebo brandy jsou již dnes poměrně běžné. K barrigování vybraných značek se dokonce používají speciální dřevěné šupiny nasáklé dotyčnými nápoji.

Jinou metodou je přidávání whisky sladů přímo do výroby piva.

Stále vzpomínám na francouzské pivo Adelscott, které jsem opakovaně ochutnal v roce 1990 a 1999. Bylo nezvyklé, ale pro mne chuťově zajímavé. Plné sladové tělo, nepřehlédnutelná příchuť skotské a úctyhodných, leč neinvazivních 6,6% alkoholu.

Shodou okolností jsem našel na stránkách Pivníci recenzi na současné pivo Adelscott.

Z 10 možných bodů získala tato značka pouhých 1,5 a nelichotivý titul „Nepitelné pivo“.

S nápaditých přívlastků mne nejvíce zaujal „lepenková vůně“. Jinak prý samý cukr a karamel. Rovněž nevábná bledá barva a totálně nestálá pěna.

Jedná se však už o docela odlišné pivo, v současnosti z nevymetené stáje firmy Heineken. Obsah alkoholu klesl na 5,8% a věřím, že tento současný produkt již vůbec ničím původní Adelscott vařený v nezávislém (až do roku 1996) alsaském pivovaru  Adelshoff nepřipomíná.

Naopak 13° whisky lager od Antoše ze Slaného je naštěstí z úplně jiného soudku.

K jeho výrobě dopomohl i originál skotský slad nakuřovaný rašelinou.

Pivko je od prvního okamžiku kontaktu ušlechtilé. Jemná vůně, která spřátelenou lihovinu nezapře. Vytříbená chuť, která kombinuje přednosti dobře uleželého lageru s nevtíravou příchutí rašelinné whisky.

Rovněž doznívání je celkem příznivé.

Nepříznivá je snad pouze cena – plných 79 Kč za půllitr.

Ale když vezmeme v úvahu životní úroveň ve Skotsku a příslovečnou lakotu jeho obyvatel, zdá se to tak akorát.

Kontráš znamená podle naučného slovníku především hudebníka – houslistu v lidových, zpravidla cimbálových kapelách.

Kontráš „kontruje“ svému kapelníkovi – primášovi. Podle mne musí být kontráš muzikálně zručnější, neboť zatímco primáš hraje naučené melodie nebo jejich variace, „sekundář“ se většinou snaží o rytmizaci – nejčastěji na druhou dobu.

Jiní kontráši působili v Československé Lidové Armádě. Během doby jejich působnosti spadali organizačně přímo pod vyhlášenou Státní Bezpečnost. Měli za úkol zejména špehovat podezřelé vojáky a výchovně působit na ozbrojené jednotky.

Byl to obávaný sektor tehdejšího socialistického vojska.

Dnešní Kontráš je mnohem příjemnější. Jmenuje se tak světlý 12°ležák z pivovaru Louka.

Pivo s poctivým řízem a slušnou hořkostí. Prostě český ležák.

Bohužel jsem při konzumaci postrádal „střední pásmo“ čili výraznější sladovou složku, bez níž se žádný poctivý lager neobejde.

Mok slušně pitný, jak už jsem zmínil řádně hořký, mohl by mít delší doznívání.

Občas bych v Kurníkšopěhospodě uvítal širší sortiment ležáků – nejen těch v našich krajích či v celé republice profláklých.

Pivo z Louky je ten nejlepší příklad geograficko-pivní osvěty.

Číslovka 16 bývá povětšinou spojována s přívlastkem „sladký“. Celý příspěvek →

Před pár lety jsem plánoval, že navštívím všechny podniky v Ostravě, kde čepují Budvar. Celý příspěvek →

Od doby, co pivovarník a major vojenského letectva Richard von Lichtenberg zavřel svůj Freudův pivovar, Příbor se stal opět pivně fádním městem.

Skoro po 20 letech se v Příboře objevil nový minipivovar Pivojem. Celý příspěvek →

Lednová Volba sládků přinesla speciální pivo Cryonaut, vyrobené v koprodukci Plzeňského Prazdroje a minipivovaru Sibeeria. Jedná se o pivo typu Cold IPA

Chuť typicky „ipácká“, celkem uhlazená, neboť pivovar pod patronátem koncernu Asahi musí uvařit poměrně velkou várku a ta se musí následně prodat.

Jako správná IPA je Cryonaut bohatě chmelený několika druhy chmele z Ameriky i Nového Zélandu. Ve výsledné chuti lze tyto odrůdy stěží identifikovat. Možná, že bych si přál okusit několik single hopů, abych si udělal vlastní představu o každém jednotlivém chmelu.

Obsah alkoholu je 5,5%, EPM 12,3%, čili žádná rána do palice. Musím říci, že na mne nakonec působil Cryonaut celkem vyváženě a pitelně.

Trefil jsem i celkem „normální“ hořkost 40 IBU.

Cryonaut obsahuje i rýžové vločky. To sice není přímo podle Reinsheitgebotu, ale v dnešní době to lze tolerovat.

Nejvíce mne však překvapilo, že výrobce uvádí jako kvašení to spodní. To je u ipy docela zvláštnost.

Setkal jsem se během své pivařské kariéry s různými hybridy, které vznikly třeba při nedodržení teplot při kvašení, rovněž mne celkem překvapil termín „svrchně kvašený ležák“. O spodně kvašené ipě jsem však doposud neslyšel.

Doteď jsem registroval snad jen India Pale Lager,

Člověk se prostě vzdělává celý život.