Theodore Roosvelt byl 26. prezidentem USA.
Jeho vzdálený příbuzný F.D.Roosvelt pak prezidentem 32.
Rosewell je městečko v Novém Mexiku, u něhož údajně 2.7. 1947 ztroskotalo UFO s mimozemskou posádkou.
A Rosevelda je ostravská, pro mne donedávna poněkud obskurní pivnice. Celý příspěvek
Pár měsíců to trvalo, ale už je to tady!
Je to pár let, co jsem vystoupil z poetického motoráku na louce, do níž byla zapíchnutá cedule s nápisem ŽENKLAVA.
Tam by pivovar hledal jen málokdo. Přesto jsem už tenkrát měl na paměti, že v onom regionu vzniklo v roce 2005 a 2006 hned několik minipivovárků.
Kopřivnický Lašský Vulkán vařil v areálu uhelných skladů a své pivo distribuoval do Katolického Domu a do pivnice U Žáby (Žabáka). Na pár měsíců se Vulkán objevil i v ostravském Kenkenu. Zajímavé, že jsem v onom moku cítíval rozpuštěný B komplex.
O pár měsíců později začal v Příboře vyrábět chmelový nektar někdejší major čs. letectva Richard von Lichtenberg. Pivo ovlivněno příborským rodákem S. Freudem bylo chutné, leč nevyzpytatelné. Po několika letech pivovar své sídlo natrvalo opustil a já si romanticky představoval, že jeho provozovatel se opět vrátil ke svým MIGům.
Nádherný býval Městský pivovar ve Štramberku s lahodným Trubačem. Budova snad stále slouží svému účelu, jen nabízí cizí pivní značky. Naposled v roce 2020 jsem tam dokonce popíjel varnsdorfského Kocoura..
Za zmínku stojí i současný Olbrew v Sedlnici.
Když jsem tenkrát během setmělého únorového odpoledne sestupoval od luční cedule do setmělé Ženklavy, ani jsem nevěřil, že by se tam zrovna vařilo pivo.
Nakonec vše dobře dopadlo, ochutnal jsem tehdejší vzorky a po setkání s velkosběratelem pivních etiket ing. Kozlem jsem se ve zdraví a pohodlí dostal zpět do Ostravy.
Již asi před rokem jsem zaslechl zvěsti, že Zenke se má čepovat v Ostravě Porubě.
Telefonicky jsem vyzpovídal majitele ženklavského pivovaru, který mi sdělil, že je to v plánu.
Loni na podzim jsem pátral na určeném místě naslepo, ale nezaznamenal jsem žádný úspěch.
Až před týdnem jsem vstřebal informaci, že pivnice Zenke už byla otevřena a že se nachází v 5. porubském obvodu hned vedle tradiční republikánské pivnice Parlament.
S rutinovaně vypěstovanou žízní jsem včera dotyčný lokál služebně navštívil.
Hospůdka střídmá, útulná, ale o půl šesté odpoledne úplně prázdná. Později jsem si všiml, že pár hostů posedává venku.
Na čepu hned 5 druhů ženklavského piva.
12° ležák s poctivými 5 % alkoholu hluboce hořký, hustý, doslova příslovečný tekutý chléb. Lehce jinotajný charakter vyžaduje opakovanou konzumaci, aby rozšířil arsenál příslušných přívlastků.
Piva polotmavá tzv. „vídeňská“ degustuji většinou jen z profesionálního hlediska, čili je cíleně nevyhledávám. Ženklavská polotmavá 11° však byla celkem chutná a osvěžující.
11° APA California poplatná své kategorii. Na můj vkus hodně chmelená až štiplavá. Znám však hodně pivařů, kteří tuto příchuť upřednostňují.
O to větším překvapením byla pro mne 14° IPA America. Opět truňk hutný, svěží, který evokuje fantazii pro definici chuti. Kvalitní dílo.
Na závěr jsem okusil 13° Apu Crystal. Zajímavá kombinace aromatického chmele s karamelovým sladem.
Nakonec do interiéru pivnice pár hostů dorazilo. Hospůdka je otevřena pouze pár týdnů, tak věřím, že si svou klientelu, i vedle zavedené konkurence najde.
Tak pojďme houfně pivovar Zenke podpořit!
Před pár týdny jsem narazil na internetu na článek, který se odvolával na výzkum jistých amerických neurochirurgů, kteří zařadili pivo na seznam deseti nebezpečných potravin, které poškozují mozek. Celý příspěvek
Vždy, když se setkám s pivem z Dobrušky, jsem velmi potěšen. Celý příspěvek
Krygl je lokální název pivního půllitru s uchem. Celý příspěvek
Původně (strašně dávno) to byla cukrárna Babeta. Malý rohový podnik na rohu Revoluční (Českobratrské) a Dimitrovovy (Nádražní).
Od 90. let se Babeta měnila, ale já to ani neregistroval. Přímo počátkem oné dekády hned naproti stál pivní bar Petřín a po jeho zbourání jsem s nedalekým zařízením ztratil kontakt.
Před pár lety jsem v někdejší Babetě (už jsem zapomněl, jak se ten bar tenkrát jmenoval) párkrát popíjel vojkovického Ryzáka.
Dnes se v oněch prostorách nachází podnik s názvem Shoothouse. Jakási postmodernistická kavárna kombinovaná s barem, kde naštěstí nechybí pípa o dvou kohoutcích. Pozitivem je, že na čepu najdeme kunčického Ogara.
V sobotu po poledni se nacházelo v interiéru pár skupinek mladých osob, nejspíše studentů. Téměř všichni byli vybaveni nezbytnými mobily a notebooky. Atmosféra mi tímto připadala poplatná tomuto trendu a já se cítil málem jako důchodce.
Vše bylo chladné, sterilní a cizácké.
Nicméně Ogar 11°(za 55 Kč) byl natočen celkem slušně.
Shoothouse nabízí řadu různých druhů kávy (mám dojem, že ceny začínají něco kolem 70Kč za šálek), nealko i alko koktejly, zákusky, předražené lihoviny a již zmíněné pivo.
Nu což. Každý máme své. Místní mládežníky zřejmě zase nerajcují knajpy jako je např. U Rady.
Do klasických hospod chodí stále méně lidí a proto tyto podniky stále rychleji ubývají.
Ale jak už jsem tady párkrát psal, pokrok se nedá zastavit.
Buďme vděčni za to, že do baru oné kategorie můžeme zatím jít alespoň na nějakou tu minipivovarskou značku.
Klasické pivo by mělo být zlatavé barvy. Celý příspěvek
V pivovarské hospůdce U Hodže nikdy nevím, jakým pivem mne tam překvapí.
Nejde ani tak o sortiment. Ten čítá obvykle kolem tří nebo čtyř druhů na čepu. Je to o momentální chuti piva. Většinou se mění várka od várky.
Někdy je 10° i 12° docela lahodná. Jindy mají typicky vesnický charakter. Občas je v nich cítit tzv. „hukvaldský štych“.
Mimo klasiku je někdy k dostání i známé „krmelínské bezinkové“.
Před týdnem mne Syčák opět zaskočil. Desítka chutnala, jakoby byla smíchána s belgickým pšeničným „witbierem“. Totéž v sobě skrýval i mok o dva stupínky silnější. Odborník by okamžitě vychrlil výčet senzorických chyb, ale já jsem si krmelínsko-belgický ležák celkem vychutnal.
Zelený speciál byl ryze přírodní a byl výrazně cítit mátou. Také cesta,
Sám Hodža vypadal unaveně. Svěřil se, že je třeba provést generální úklid sklepa. Takže Syčák zůstane na čepu zhruba do června, pak bude nahrazen nejspíš Radegastem a Svijany. O další budoucnosti krmelínského piva rozhodne, zdali bude tradice pokračovat i pod vedením mladší generace. A to není nikdy jisté.
A ať chutná Syčák jakkoliv a můžeme si o jeho kvalitě myslet cokoli, byla by škoda, kdyby zanikl.
Včera jsem si chtěl v pivotéce na Nádražní třídě zakoupit nějakou tu petku. Prodejna však byla nejspíš definitivně uzavřena. Celý příspěvek
Pivovar v pražském Braníku byl založen v roce 1899.
Zajímavé je jeho pestrobarevné logo přímo z tvůrčí dílny malíře Mikoláše Alše.
Do Prahy jsem v 80. letech jezdíval především na Kozla, Plzeň, Budvar a Staropramen. Braníku jsem se však nikterak nevyhýbal. Zvlášť zajímavý pro mne byl tenkrát jeho 14° Speciál, který čepovali v restauraci U Supa.
Počátkem 90. let jsem s oblibou chodíval do Branického sklípku, kde se vedle vzorně točené světlé 11° a 12° vyskytoval i výše zmíněný Speciál a též 12° pivo černé, které se kdysi točilo v hostinci U Malvazů a též u Sv. Tomáše (původní hostinský pivovárek zrušen v 50. letech).
Někdy v polovině roku 1993 se do tehdejších pražských pivovarů Staropramen, do nichž patřil tenkrát i Ostravar a Vratislav vetřel britský velkovýrobce Bass Burton (Burton Bass?) a jeho vstup na naši pivní scénu předznamenal zhoubný proces uzavírání tradičních českých provozoven. V tomto případě to byl hned ze startu Vratislav, holešovický Měšťan a koncem roku 2006 zejména z důvodů enormního zadlužení a snížení odbytu právě pivovar v Braníku.
Ano. Pivo Braník se stále vyrábí. Vaří se ve smíchovském Staropramenu a možná i u nás v Ostravě.
V současnosti tato značka splňuje všechny parametry levného průmyslně vyráběného „piva“. V podstatě je to kapalina takřka bez chuti a zápachu, která by měla uspokojit nepříliš movité ochmelky a dát jim alespoň degustační informaci, že pijí cosi jako pivo.
Aby iluze laciného výrobku byla dokonalá, pro potřeby supermarketů se branické výčepní světlé stáčí rovněž do dvoulitrových PET lahví.
A právě zmíněný Braník dvoulitr se proti své vůli stal argumentem elitní skupiny podporovatelů současné české kolaborantské a vlastizrádné vlády proti jejím oponentům ve vleklé a špinavé informační válce.
Dříve tito kvazi bolševici posílali osoby s odlišnými názory do restaurací IV. cenové skupiny. Toto dělení pohostinských podniků na jednotlivé skupiny však není již více než 30 let aktuální, navíc se možná dozvěděli, že do „čtyřek“ chodil vedle skutečných osobností naší historie též například Václav Havel. Proto dostali potřebu vymyslet něco ještě odpudivějšího a tak se jim naskytl právě dvoulitrový Braník.
Podle strážců selektivní demokracie jsou všichni odpůrci zvrhlého režimu nejen chudí duchem, ale též nemajetní. Rovněž jsou všichni alkoholici. Proto na svých protestních shromážděních a určitě i v soukromí chlastají svůj zamilovaný Braník, jehož konzumací ještě více degenerují.
Vláda zadlužuje národ, půjčuje si finance, které vráží bezhlavě do cizího státu, a seká další černé díry v rozpočtu.
Dej si Braník dvoulitr, ty prorusssssssssský dezoláte!
Nevadí, že máme jednu z největších inflací v EU, nekontrolovatelný růst cen potravin a nejméně dostupné bydlení v Evropě?
To máš ze Sputniku ty Putlerova rohožko? A netykej mi, soudruhu. Nejsme na stranické schůzi. Dej si raději Braník!
Je normální, aby tato prolhaná vláda ze dne na den měnila zásadně svá prohlášení, podmínky již uzavřených smluv či jednotlivé části zákonů?
Běžte si na Václavák, vy socky. Když se máte špatně, najděte si další práci, rudí švábi. A dejte si Braník dvoulitr s vašim čínsko-ruským Milošem Chlastěvičem Zemanem!
V naší zemi je omezována svoboda projevu a začínají zase politické procesy.
……………dvoulitr Braník………!!!
Je nasnadě, že se zapřisáhlými antibraníkáři vést diskuzi nelze. Rádi své odpůrce rovněž označují za absolventy VŠŽ, což je Vysoká škola života, dle mého názoru instituce společnosti mnohem prospěšnější nežli nejrůznější politologie či genderová studia zabývající se problémy frustrovaných jedinců, kteří si nedokáží sami vybrat, které WC použít.
Podle mne mnozí oponentní současného režimu Braník dvoulitr ani neznají. Jsou totiž mezi nimi i vzdělaní a ekonomicky zajištění lidé, akademici či univerzitní profesoři, na něž je někdy pořádán hon jak v 50. letech nebo i řadoví občané, jejichž jediným prohřeškem je, že mají odlišný názor a občas i odvahu jej vyslovit.
A co vlastně pijí kritikové kritiků naší diletantské a zhoubné politické scény?
V nejlepším případě nějaká dražší sofistikovaná piva, ročníková vína či dokonce ušlechtilé Single Malty?
Nejspíš však energetické drinky, které jim dodávají energii urážet osoby, které jim názorově nesedí a navíc jim zalepují mozky, takže jsou schopni vstřebávat jen paterny té jediné správné masmediální propagandy.
Za vše totiž může Babiš, Putin, důchodci a OSVČ.
A možná si v létě naloží svou škodovku petkami Braníku a vyrazí na zasloužený odpočinek do Chorvatska.
V každém případě je nefér zneužít pro informační a potažmo politický boj jakékoliv pivo.
Dvoulitrový Braník sice není vůbec živý organismus (HGB, pastér, etc.), ale vnímejme jej alespoň jako objekt, který byl vytvořen, aby své spotřebitele potěšil.
Některým levně uhasí žízeň, jiné lehce opije, mnohým může nakonec způsobit i zvracení, bolest hlavy a deprese.
Za náš bordel ale Braník dvoulitr opravdu nemůže.