Tzv. „vídeňský“ polotmavý ležák nepatří sice k mým nejoblíbenějším stylům (jako např. Brown Ale), nicméně vždy jej rád ochutnám. Celý příspěvek →

Vánoce nejsou jen svátky klidu, ale hlavně dobrého piva.

Tak nedělejte kompromisy a pořádně si jich užijte.

Nerušený přístup ke kvalitním značkám a vždy  perfektně vyladěnou  žízeň přeje všem svým čtenářům

Martin

Po letech se mi dostalo do rukou a následně do žaludku pivo z Kuby. Celý příspěvek →

O chuťových halucinacích se čas od času zmíním.

Tentokrát se mi něco takového přihodilo v Kurníkšopahospodě.

Na úvod jsem si dal standardní pardubickou 12° ze sklepa. Od té doby, co má v perníkovém městě své majetkové zájmy Ostravar, pardubické pivo v našem kraji není žádnou vzácností. Osobně vítám každé obohacení trhu.

Pak jsem pokračoval žabákovským porterem. Úctyhodných 21% EPM, konzistence jako ropa z Brent Oilu, hutnost vůně i chuti a samozřejmě i očekávaná alkoholová zrádnost. Prostě malvaz! Ale jedno stačí.

Čím uzavřít tento krátký pivní session?

Nejspíš nějakým ležákem. Co tak Ryzák od Koníčka?

Avšak již při prvním hltu jsem zpozorněl. Takhle přece Koníček nechutná. Za svou cca 16 letou kariéru se jeho chuť trochu mění, ale toto mi chutnalo úplně cize.

Jistá prázdnost, jakoby se jednalo o pivko mladé, ještě plně nedokvašené. Chuťový fenomén, který vždy nemusí být na škodu, ale k vojkovickému produktu mi jaksi neseděl.

Pak mne znepokojila i lehká nasládlost. Dal jsem si 3 a3 dohromady a vyšlo mi jediné slovo – Polička.

Obsluha mne samozřejmě ujistila, že poslední sud z Poličky prodali před cca dvěma měsíci, ale mé chuťové pohárky to nepřesvědčilo. Navíc mou teorii potvrdil i jeden z ostatních hostů.

Proč by se tak však dělo? Možná má Polička nižší nákupní cenu, ale toto by v Kurníku nikdy neudělali. Omyl? Lidské selhání? Nebo spíš prosté selhání mých smyslů, které se čerstvě vyléčily ze sezónního kataru?

Nejspíš poslední teze je správná. A možná se tím pádem jednalo o kolektivní halucinaci.

Hospodský – grobián může být zajímavá folklórní figurka. Nikoliv však v restauraci U Dlouhých v Ostravě Přívoze. Celý příspěvek →

Když jsem se minulý pátek probudil, uvědomil jsem si, že něco není v pořádku. Celý příspěvek →

S žitným pivem jsem se snad poprvé seznámil na Floridě v minipivovaru Titanic.

Poté jsem je ochutnal ještě několikrát, dokonce jsem jedno německé prodával (Roggen).Párkrát jsem si i sám uvařil válečné černé (Krieg Dunkel) z melty.

Mezi piva žitná patří určitě i žitná IPA. Tu jsem párkrát okusil, ale povětšinou byly jakékoliv žitné chuťové alikvoty potlačeny až nevkusným přechmelením.

Avšak včera jsem objevil žitnou ipu, která splňovala mé náročné degustační požadavky.

Jednalo se o čtrnáctku z Kamenice nad Lipou. Původně jsem si po osvěžujícím Albrechtovi 10°hodlal objednat pouze malou, ale nakonec jsem se rozhodl správně.

Žitná IPA z Kamenice byla opravdu taková, jakou si ji vždy představuji. Hutná, hluboce hořká, přitom s příjemným chmelovým aromatem a samozřejmě s příchutí žita, kterou mám už trochu zakódovanou ve svých chuťových pohárcích. Opravdu výborné a hlavně osobité pivo.

Dalo by se popíjet v delším časovém horizontu, avšak přece jen se jedná o čtrnáctku, alkohol by určitě udělal svou práci a navíc půllitr stál celých 75 Kč, takže zvýšená konzumace tohoto povedeného moku leze vlezle i do peněženky, případně debetní karty.

Chcete-li ochutnat – k čemuž vás vyzývám, tak rychle do Segala, kde je ještě včera čepovali.

Odpověď je jednoduchá: Přece nádražní restaurační zařízení! Celý příspěvek →

Svatomartinská je husa a též víno. A pak jsem slyšel, že existují i nějaké martinské pece. Celý příspěvek →