Polévka arménských sládků

Arménie není typická pivní země. Když jsem tam v roce 2003 cestoval, setkal jsem se pouze se 3 místními značkami. Kilikia, Kotayk a Gyumri.

Nejvíce mi chutnala nepasterovaná Kilikia, která se v obchodech prodávala v plastovém obalu připomínající ruční granát. Už tenkrát (a samozřejmě i dříve) byla napjatá situace v Náhorním Karabachu, tak měla možná Kilikia propagandistický účel.

Známější je samozřejmě arménské víno a pochopitelně arménský koňak.

Z jídel mne, samozřejmě vedle jehněčích a skopových specialit zaujala místní bílá polévka Spas. A zrovna dnes jsem se ji pokusil připravit. Je to česká verze a výsledek improvizace – nakonec ale myslím, že se mi docela povedla. Recept zní zhruba takto:

Na cca 6 porcí – množství použitých surovin podle citu.

Dvě malá balení bílých jogurtů

Jedna zakysaná smetana

cca dva litry vody

2- 3 hrsti sladovnického ječmene

kousek másla

půlka větší cibule

sůl

hladká mouka

bílý pepř

Bylinky (máta, koriandr, estragon, medvědí česnek)

Postup:

Ječmen namočíme přes noc do vody. Pak do hrnce nalijeme jogurt, zakysanou smetanu, vodu, změklý ječmen a později cibuli osmaženou do zlatova na másle. Zahustíme trochou mouky a za občasného míchání povaříme několik minut. Ochutíme solí a pepřem a na závěr přidáme bylinky.

V receptu je ještě vejce, ale to mi vždy dělá v polévce jen bordel. Podáváme s chlebem a pivem.

To se arménsky řekne Garidžur.

 

Překladatelský oříšek

Kolik třešní – tolik višní. To je legendární překladatelský oříšek, který spolu s idiomem „co by dup“ zazněl v roce 1974 ve filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje!“

Louskat problémy s těžko přeložitelnými slovními spojeními v jiných jazycích patří k překladatelským řeholím. Sám jsem se s nimi často setkal, když jsem překládal svou knihu Život na obou stranách výčepu. Snažil jsem se o co nejvěrnější překlad, někdy to však bylo nemožné, čili pro čtenáře neuvažující v zakořeněné kultuře dané země původu nesrozumitelné – proto jsem někdy byl nucen vynechat i celou stať.

Je to jako s vyprávěním specifických vtipů. Když bych chtěl cizinci vyprávět kupř. vtip o mezinárodní soutěži svářečů, kdy bezkonkurenčně vyhraje Čech a když se ho ostatní ptají, kde se to tak dobře naučil, odpoví, že ve vězení. A když se tomu všichni diví, dodá:

„To nic není. To tam se mnou seděl jeden a ten to dotáhl až na prezidenta!“

Samozřejmě, že lze cizinci předem vysvětlit, jak to bylo s Havlem či Husákem, ale pak to spíše působí jako historická lekce nežli odlehčený politický vtip. Pointa prostě musí trknout. A neplatí to jen o překladech do cizího jazyka. Zkuste někomu pod 50 let říci tu vydařenou hádanku jaký je rozdíl mezi Pinochetem a Jaruzelským. (Pinochet měl silnější obroučky u brýlí)

Na zajímavý překlad jsem nedávno narazil v seriálu Simpsons. Slavné rodině se před domem přemnoží vrány a Homer se s nimi začne kamarádit. Jsou to nejspíš havrani, ale pak by se těžko daly aplikovat další fórky. Simpson je má pojmenované: Honza Vrána, Pepa Vrána, Václav Vrána, Alena Vránová. Napadlo mne, že v originále ten posledně jmenovaný pták mohl být Russell Crowe…

Homer pije pivo Duff. Setkal jsem se na NZ se značkou McDuff´s ,která se vyráběla ve městě Dunedin na Jižním Ostrově. Než jsem toto pivo ochutnal, tak se mi o něm zdálo a byl to pozoruhodně degustačně věrný sen.

Jsou věci mezi Pivem a Zemí……