Fašisti v Melbourne a hrdina Lukašenko

Už jsem si říkal, že o vymyšleném koronaviru na pivních stránkách nebudu psát. Ale oni si začali.

Melbourne je pěkné město. Mimo jiné se tam konaly Olympijské hry v roce 1956, kdy se za vyhrocené politické situace ve Východní Evropě vzájemně zmasakrovaly týmy vodního póla Maďarska a SSSR při semifinále.

V Melbourne jsem navštívil zoologickou zahradu, u minipivovarského moku Mountain Goat jsem se seznámil z americkým pivařem Timem Gormanem a jednou jsem si za 3.60 AUD zakoupil celodenní jízdenku a prozkoumával jsem lokální tramvajovou síť. V té době také jezdila i vyhlídková tramvaj – hospoda.

Dnes v tomto krásném australském městě vládnou fašisté. Tamější vláda pod záminkou „šíření nákazy“, kdy bylo pozitivně diagnostikováno pár set osob uzavřela občany ve svých příbytcích a zakázala jim vzdalovat se dále než na 5 km. Na nákupy může z domácnosti vyrazit pouze jedna osoba. Ve státě Victoria vládne výjimečný stav a jejím obyvatelům hrozí za porušení zločinných opatření skoro likvidační pokuty. To by nevymyslela ani svatá inkvizice v dobách epidemie moru. Jak je to s ekonomikou a turistickým ruchem si lze snadno domyslet. Ostatně, celá Austrálie kdysi bývala jednou rozlehlou trestaneckou kolonií a zřejmě se po spirále vrací ke svým historickým kořenům.

Sovětský Svaz jsem nikdy v lásce příliš neměl. Ani po jeho rozpadu jednotlivým bývalým svazovým republikám moc nevěřím. Přesto jsem cestoval za pivem na Ukrajinu, do Moldávie, Arménie, Gruzie a Pobaltí a byl jsem i v samotném Rusku. Dokonce jsem vypil dvě piva i v tzv. Poddněsterské Republice.Věřím, že v bývalých guberniích vládne korupce a čelní představitelé občas vystupují skoro jako diktátoři.

Běloruský prezident Lukašenko je východnější obdoba našeho spasitele Andreje Babiše. Jeho země nikterak nevzkvétá (stejně jako u nás) a dobrého piva je tam pomálu. Pil jsem jakési „Lidskoje“ a nebylo to nic moc. Před několika lety tam instaloval minipivovar náš Pepa Krýzl.

Nicméně Bělorusové mají jednu velkou výhodu proti převážné většině světa. Jejich démonizovaný diktátor nepodlehl kvazi infekční hysterii a na jakákoliv protichřipková opatření se jednoduše vykašlal. A je to jen dobře. Prohlásil, že proti Covidu 19 je nejlepší prevencí práce na zahradě a vodka. A měl samozřejmě pravdu. „Západní demokraté“ ho samozřejmě kritizovali a předpovídali oné rozvojové zemi katastrofické scénáře. Ha ha ha. Zatímco my jsme ustrašeně korzovali prázdnými ulicemi s hadry na ksichtech a hledali konspirační hospody v Bělorusku všechno žilo normálně.Lidé běžně chodili na pivo (a vodku) a dokonce se hrála místní fotbalová liga. A výsledky? Před několika dny jsem nahlédl do statistik a zjistil, že v Bělorusku je počet aktivních nakažených ještě nižší než v neustále pronásledované a devastované ČR a počet koronavirových úmrtí při zhruba stejném počtu obyvatel je asi jen o 150 případů vyšší.No comment. Na statečné Bělorusy si žádný zkurvený Římský klub, Bill Gates nebo arcilotr Soros nepřijde! Jen to pivo by se měli naučit vařit alespoň o něco lepší.

Ještě stručná informace pro naše předposrané spoluobčany: V ČR je ke dnešnímu dni registrováno přes 4900 případů pozitivně testovaných na Covid 19. V nemocnicích je s touto smrtelnou chorobou 112 osob, z toho celých 16 (!) ve vážném stavu.

Tak šup do knajpy na pivo a NA ZDRAVÍ!!! Zejména to duševní budeme v našem boji proti naší spiklenecké vládě potřebovat.

Pravé ořechové

Přidávání ořechů do piva asi odporuje bavorskému Zákonu nejvyšší čistoty z roku 1516, ale určitě to jde.

Ořechů je spousta druhů. A do várky lze snad přidat jakékoliv. Dokonce se mohou přidat i kaštany či dokonce bukvice nebo žaludy.

V našich zeměpisných délkách a šířkách se v alternativním pivovarnictví nejčastěji pracuje s ořechy vlašskými, případně lískovými. Jedním z prvních piv s ořechy, se kterými jsem se v životě setkal byl Black Dog od Qáska. Výživné tmavé 14° vlašáky dodaly delikátnost a jemnost. Od té doby jsem okusil ještě několik tématických značek.

Miluji pivovárek v Rohově. Atraktivní je již jeho poloha asi 2 km od polských hranic. Objekt, ze kterého sálá historie minimálně 350 let je mimořádně útulný. Na nic si nehraje a vnímavému pivopijovi poskytne přesně to, po čem touží. Zejména lahodné pivo.

V době mé poslední návštěvy minulý měsíc byla na čepu světlá 11°, 12° a klasická 13° polotmavá. Nejvíce mi chutnala právě jedenáctka s výraznou chlebovitostí a vzorným přírodním řízem. Dvanáctka byla rovněž velice pitelná, ale té chlebovitosti bylo v ní přece jen o poznání méně. Proč ne? Různá, i příbuzná piva z jedné provozovny by měla mít podobný charakter, ale v detailech se samozřejmě kvůli originalitě mohou lišit.

Při odchodu jsem zakoupil ještě jednu petku s ořechovou 13°. Pivko trochu tmavší barvy, příjemné vůně, ve které již lze vydedukovat lehké aróma vlašských ořechů. Při výrobě se prý používá podobná metoda jako při přípravě ořechovice. Plody zbavené pochopitelně skořápek se macerují a chuťově nejvýraznější je údajně tenká zelená slupka, která se skladováním zmizí (přemění se ve slupku hnědou). Rohovská třináctka má ušlechtilou chuť jako všechna tamější piva, navíc jemná ořechová příchuť jí dodává degustační atraktivnosti.

Je to prostě to pravé ořechové!