Můj profesor kompozice na Konzervatoři vždycky říkal: „Umění se nedá srovnávat“. Celý příspěvek
Archiv pro měsíc: Květen 2020
Bombay nebo Mumbai?
Indické velkoměsto Bombay změnilo v roce 1994 svůj název na Mumbai. Kdo ví proč. Celý příspěvek
Litovel – město hrdina
Za II. světové války byl tehdejší Leningrad obléhán nacistickými vojsky po mnoho měsíců. Celý příspěvek
Na inspekci v Heřmanicích
Slezská Ostrava není rozhodně pýchou krajského města.
Co mi připadá zajímavé na Slovinsku
Byl jsem tam jen jednou – v roce 2003. Ale i tak je pro mne tato země zajímavá. Celý příspěvek
Květnový Zámeček
V roce 2007 nově zrekonstruovaný Zámeček v Zábřehu soupeřil s ostravským Hobitem o to, kdo rozjede první oficiální minipivovar v moravskoslezské metropoli. Celý příspěvek
Sudeťácké trauma
Problémy se Sudety se řešily už více než před 80. lety. Přesto je toto téma stále živé. Celý příspěvek
Budvar 33
33 mi připadá skoro jako magické číslo. Celý příspěvek
Comedia non finita
Latinsky jsem se pořádně nenaučil ani při svých opakovaných pobytech v Latinské Americe. Přesto doufám, že je nadpis mého článku jasný. Celý příspěvek
Rozpačitý den D
Konečně přišel vytoužený 11. květen odkdy nám naši diktátoř milostivě dovolili vrátit se legálně na hospodské zahrádky bez obavy z kriminalizace žízně.
Jedu tramvají od sadu B. Němcové. Neudělají z toho nakonec sad Borise Němcova? Alvi má zahrádku na odvrácené straně hospody (Dark Side Of The Pub), takže provoz vizuálně nezaznamenávám. V nedalekém Nashvillu (dnes Na Plynární) s Moravou na čepu sedí v 13.15 na předzahrádce dva hosté.
Za deset dvě zvoním na zvonek pivovaru v Pivovarském domě. Otvírají přesně ve 14.00. Přes Poníka, kde si objednávám pivo mířím na zahrádku. Jako požehnání na mne působí dřevěná stříška, neboť začíná pršet. Nějak se to počasí nevyvedlo. A příliš se nevyvedlo ani pivo. Extrahořká 11°je chuťově obstojná, leč nemá patřičný říz a navíc je teplá. Tipuji to buďto na zanedbané ošetření nebo konec bečky. Bohužel, teplá je i jinak chutná pšenka Trigo.
Potřebuji se ochladit, tak mou další zastávkou je Kurník Šopa Hospoda. Zde je pivo naštěstí ošetřeno vzorně. Nejprve jednoho Rychtáře. V hlineckém pivu lze naštěstí ještě zaregistrovat stopové prvky jeho charakteristické chuti, která však zejména v posledních cca 10 letech postupně mizí. Mám obavy, že Číňani, kteří nyní onen podnik mimo jiné vlastní, postupně všechny osobité chutě a vůně během pár let úspěšně zlikvidují.
Na nekrytou zahrádku zatéká, tak pivo dopíjím protekčně v doposud nelegálním interiéru. Další kousek – polotmavého paskovského Borlocha už zase konzumuji u lehce zastřešeného pultíku před knajpou. Kolem 16 hodin je v Kurníku jen minimum lidí. Počasí nepřeje, je pondělí a možná se někteří pivaři doposud bojí infekce.
Přátelé – neblázněte a pojďte chlastat! Dříve než ty naše pojebané vlastizrádce napadne zase „zatáhnout za brzdu“….