Posledních pár let jsem měl absenci, nicméně letos jsem sváteční dopoledne strávil opět u Segala. Celý příspěvek →

Tak jsem se mi konečně na Štěpána podařilo dostat do kulturní Frýdeckomístecké hospody. Celý příspěvek →

Když jsem se vracel v červnu 1982 vlakem z Domoušic, stavěli jsme ve stanici Řeporyje. Napadlo mne, že tam zřejmě ryjí řepu. Celý příspěvek →

Belgie jsem si letos užil celkem dost. Nicméně tuzemské pivko v belgickém hávu potěší.

Název krnovského speciálu je Cherry Belgian Barrel Aged Ale. Mám rád barrigová vína a samozřejmě nepohrdnu ani chmelovým mokem, který dozrává v dřevěných sudech po.archivním vínu či po nějakém destilátu. Belgická 16 Opice zrála v barelu po whisky Gold Cock a dozrávala v lahvích.

Nějak jsem zpočátku nezaregistroval přesný název, proto mne kyselkavá chuť trochu zaskočila. Krnovské Cherry Ale však není regulérním kyselákem. Opravdu spíše připomíná tradiční ovocná piva vlámská, respektive valonská. Shodou okolností jsem před pár dny okusil višňové pivo ze Staré Bělé. To bylo celkem sladké a mimo jiné jsem tam cítil i skořici. Opičí truňk se mi jevil o poznání sofistikovanější. Višňovitost jsem vnímal jen okrajově, spíše jsem se soustředil na barrigové kvality. Belgian Cherry byl vyroben z kombinace ječného a pšeničného sladu. Všechny jeho složky, včetně inzerované višňové šťávy se mi zdály v balanci. Dokonce bych byl schopen rouhavě prohlásit, že mne tato značka oslovila více než třeba klasický Timmermans. Přestože má toto pivo EPM 16, je velice pitelné a sedmička je rázem prázdná. Mok určitě vhodný na sváteční stůl.

Bravo Opico!

Tak konečně jsou nová trička Bratrstva Chmelové Šišky hotova. Vypadají tak, jak jsem je zde prezentoval před pár měsíci. Jen logo Bratrstva vpředu je v celé velikosti, což je době. Byl prozatím vyroben jen omezený počet na objednávku. V případě zájmu kontaktujte tyto stránky.

Filištíni byli historický národ, který nebyl zrovna přátelský vůči Židům. Podle Foglara se tak jmenoval jistý chlapecký klub organizovaný pod hlavičkou Mladého Hlasatele (Veselí Filištíni).

Ve městě Chrudim se tak nazývá mistni minipivovar. Asi před rokem jsem zaslechl drb, že zrovna pivovar Filištín je v jisté směru rekordmanem, neboť prý fungoval pouhý jeden den.

Byla to nejspíš sprostá pomluva. Z telefonického rozhovoru s panem majitelem jsem se dozvěděl, že Filištín normálně jede, ale jeho hospůdka je povětšinou veřejnosti otevřená pouze ve ctvrtek, pátek a sobotu.

V pátek odpoledne se v pivnici na pivo slézali hosté jako přísloveční švábi, během večera však počet konzumentů dosáhl uspokojivé úrovně, takže jsem si po celkem dlouhé době připadal jako v normální české knajpě.

Světlá 11 osvěžující, kvalitní rovněž 12, která se i navzdory své celkem jasné barvě nazývala All Blacks. Ochutnal jsem rovněž pivo s novozélandským chmelem, truňk v belgickém stylu i vánoční speciál. Mohu konstatovat, že skoro vše mi chutnalo.

U Filištína jsem se také snad poprvé v životě setkal s nefalšovaným členem Pražské Kavárny – voličem Pirátské strany. Vysvětlil mi, proč Babiš musí rezignovat, že se u nás nechystá žádný masový nábor běženců, genderová hrůzovláda je třeba pro obecné blaho a že u nás všichni žijeme v mladé, leč nadějné demokracii. Jak říká bible: Blahoslaveni chudí duchem, neboť jejich je království nebeské……

Z Chrudimi jsem odjížděl poučen a osvícen. Bilancuji-li svou několikadenní pivní služební cestu, musím říct, že jsem nalezl pár opravdu kvalitních značek. Opočno, Hořice, Lomnice, Chrudim. Kvalitní mok, pěkné šenky. Jen těch hostů by se mělo scházet více. V prázdné hospodě bývá smutno.

Takto se nazývala osada poblíž Chrudimi od dob první písemné zmínky z roku 1229. Dnes se obec jmenuje Medlešice.

Nejspíš jedinou atrakcí oné vesnice je funkční historický pivovar. Tento objekt býval po celá staletí součástí velkého statku, který poměrně často měnil majitele a proto není jednoduché mapovat přesně jeho historii. Je však jisté, že byl vybudován v roce 1696 a v současnosti obnovil svůj provoz roku 2001.

Zhruba v oné době se mým kolegům podařilo setkání s přímým potomkem bývalých majitelů, který se vyučil sládkem ještě za první republiky. Měl tenkrát již hodně přes 80 let a jeho bratr tenkrát úspěšně vařil pivo kdesi v Patagonii.

Nechce se ani věřit, že tento pivovárek vyrábí dalších skoro 20 let. Hospůdka otvírá denně ve 14 hodin. Žádný luxus jako Mžany nebo Stěžery. Avšak rovněž naprosto odlišná cenová politika. Půllitr poctivého nefiltru dostanete za neuvěřitelných 20 kč! Takže to jde, kdysi se chce. Ale ono se většinou nechce a je jednodušší prodat pivo za 50. Totiž dokud to jde.

Medlešické pivo je klasickou ukázkou poctivého minipivovarského kvasničáku. Nepříliš hořké, leč vesměs výživné. Tmavý ležák tohoto dne bohužel na čepu nebyl.

Byla to příjemná zastávka na cestě do Chrudimi, kde následující dne má hradecká pivní mise skončí.

Bahno může být léčivé nebo naopak morální. Někdy se tak rovněž přezdívá pivu.

Pardubické nádraží bylo v 70. letech proslulé svou moderností. V jeho areálu se nalézalo mimo jiné i kino.

Pivovárek Bahno přímo na pardubickém nádraží funguje asi dva nebo tři roky. Loni v zimě jsem se tam v jeden čtvrtek kolem 16 hodin stavoval. Bylo však beznadějně zavřeno. Na zamčených dveřích jsem ani nedohledal žádnou informaci o provozní době. Marné byly i mé pokusy dovolat se na telefonní číslo, které jsem našel na stránkách pividky.cz. Takže další záhadný pivovar „Na mýtince“ ?

Minulý týden jsem však měl štěstí. Kolem 11 hod. jsem stanul přímo v interiéru minipivovaru Bahno. Prostory pro mne nebyly vůbec neznámé. Přesně v těchto místech se po celá desetiletí nacházel nádražní bufet. Snad naposledy, nejspíš krátce před jeho uzavřením jsme tam v pozdních večerních hodinách popíjeli s jakýmsi mladým delikventem, který zrovna odjížděl někam do vězení. Na čepu byl tenkrát medově sladký Pernštejn.

Interiér někdejšího bufetu se skoro nezměnil. Kuchyně a výdej jídel jsou nejspíš navždy zrušeny, zachoval se pouze výčep. Na čepu byly inzerovány čtyři druhy bahenských piv. Pilsner bohužel došel a narážet se bude až odpoledne. Tak si jej dám alespoň v lahvi. Celkem zakalený, nepříliš hořký. Takový minipivovarský standard.

Podobně na mne působil i místní ejlík. Tmavá IPA byla rovněž řemeslně dokonalá, ničím mimořádným však nepřekvapila.

Nádražní pivovar je velice dobrým počinem. Mimo jiné atraktivizuje železniční dopravu. A to v době, kdy dochází k plošnému úpadku nádražích restaurací. Navštivte Bahno! Zpříjemní vám cestování.

Je 5.12. a já procházím podvečerním Jičínem.

Vedle Mikulášů a.čertů,.které lze tohoto dne na ulicích očekávat jje krásné historické město plné fluid Rumcajse, Manky, Cipíska i fiktivního lesa Řáholce.

Kdysi jsem tady někde popíjeli novopackou 10,  ale už bych tu hospůdku asi nenašel.

Můj plán je jasný. Ochutnat pivo z Lomnice nad Popelkou a z minipivovaru Čtyři lípy z nedaleké Libáně. Takže nejprve do místní Tankovny. Otevírají v 15 hodin, teď je půl páté a jediní dva hosté u pultu vychovávají plechovkovou plzeň. Dobrou chuť! Jinak je to tankovna Staropramenu, o čemž svědčí četné tématické dekorace. Dvanáctka z Lomnice je velice chutná. Jak.tp.mám rád, na nic si nehraje. Přirozeně hořká s pěkným průběžným ocáskem. Hned dám zrovna dvě. Navic pivovárek používá zřejmě historické logo z padesátých let, kdy byla provozovna zrušena.

Suterénní  hospoda U kata otvírá až v 18 hodin, zato v sobotu a neděli zavírá až v sedm ráno. Tady však už tak spokojen nejsem. Jsem prvym hostem a unylý výčepní je očividně naštvaný, že musí obsluhovat. Libáňská 12 má dosti matnou barvu a.výrazně nasládlou příchuť. V doznívání jasné stopy mláta. Tak podobně kdysi chutnala Polička, ale tady mi to příliš nelahodí.

Ochutnáno, plán splněn. Zítra má služební cesta.končí v Chrudimi.