Archiv pro měsíc: Srpen 2019

Opět trochu numerologie

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Tentokrát poněkud z jiného kegu……

Od dětství jsem byl fascinován státními poznávacími (SPZ) a mezinárodními poznávacími značkami (MPZ). Byl jsem přímo jejich sběratelem. Tím nemyslím, že bych je fyzicky kradl (ve vlastnictví jsem měl pouze dvě, které jsem snad tenkrát někde našel), avšak poctivě jsem si zapisoval, co jsem kde uviděl.

I za dob socialismu k nám kupodivu jezdívali zahraniční turisté. Němců, Rakušanů,  Maďarů jako much. V 70. letech se mi však podařilo „ulovit“ i nějakou tu tehdejší exotiku:

MA – Maroko

TN – Tunis

DZ – Alžírsko

USA – USA

CDN – Kanada

TR – Turecko

IRQ – Irák

RL – Libanon

SA – Saúdská Arábie

NZ – Nový Zéland

RC – Tchaj wan

SYR – Sýrie

ROK – Korea

a některé další…

Jiná byla situace v tuzemských SPZ. Tenkrát bylo v ČSSR přes 100 okresů, jejichž kódy jsem uměl (a dosud umím) nazpaměť. A během roku 1975 jsem všechny tehdejší SPZ opravdu viděl. Myslím, že poslední okres jsem spatřil až o rok později a byl to slovenský Vranov nad Teplou (VV).

Dnes je dělení SPZ podle krajů nuda. A tak se spíše soustřeďuji na poslední čtyřčíslí, která dávám do souvislostí zejména se založením pivovarů.

Včera odpoledne a večer poblíž Kurníkšopyhospody byla opravdu žeň. Posuďte sami:

1753 – rok založení pivovaru Velké Březno (na logu železničář Viktor Cibich).

1680 – pivovar Vyškov na Moravě (v současnosti bohužel uzavřen).

1564 – založení Svijan (dokonce s úvodními iniciály mého narození 5 ? 3).

1629 – založení polského pivovaru Tychy (není co slavit, ale je to dobré na procvičení)

1876 – rok vzniku společnosti Anheuser Busch (zloději názvu Budweiser).

1516 – Zákon nejvyšší čistoty (Rheinheitsgebot) v Bavorsku

1141 – nepotvrzený letopočet vzniku údajně našeho nejstaršího pivovaru v Cerhenicích.

Něco mi říká i 1409….Ale to jsem se spletl. To snad mělo být 1410, kdy vznikla budova dnešního pražského pivovaru U tří růží.

 

 

Podlesí

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Podobně se jmenovala jedna hospoda v Šenově, kde se na podzim 1984 porval při místní zábavě náš kytarista s příslušníkem VB.

Minipivovar Podlesí se však nachází u Příbrami. Toto město je spíše známo svými uranovými doly a pivo se v něm dlouho nevařilo. V roce 1985 jsem v Příbrami navštívil kolegu, který tam byl na vojně.

Kdosi mi tenkrát řekl něco o pivovaru v Jincích. Zapomněl však dodat, že tento byl uzavřen už koncem 60. let. Tak jsem popíjel Gambrinus a Staropramen (tenkrát celkem pitná piva) a poslouchal vyprávění mého uniformovaného kamadáda o nedaleké vesnici, kde točí pivo z Březnice.

Pivo z Podlesí jsem už párkrát vyzkoušel, přesto jsem si v Pivní Mozaice zakoupil sedmičku jejich ležáku. Připravil jsem kuřecí steaky s bylinkovým máslem (mátu, kopr, fenykl, bazalku, meduňku, rozmarýn a tymián přidat do rozpuštěného másla a nechat zchladnout) a na chuť si Podlesí otevřel.

První dojem vcelku pozitivní. Klasická sladovo-chmelová vůně a charakteristická hořká chuť dobře uzrálého ležáku. Na běžné popíjení vhodné, avšak brzy se objevily některé mé výhrady. První problém byl už z barvou. Přestože mi bylo jasné, že se jedná o pivo poctivé, nefiltrované plné vitamínů a minerálů, barva byla na můj vkus až příliš zakalená, řekl bych skoro kalužovitá. Asi jsem již trochu zhýčkaný, když si libuji v mocích více vyčeřených až jiskrných. V této souvislosti mi rovněž nevadí, když je pivo s malého pivovaru regulérně filtrováno. Největší újmu totiž výrobek utrpí pasterizací.

Pěna u podleského piva mi přišla dosti nestabilní. Mok v půllitru proto z několika metrů po pár minutách vypadal jak jablečný mošt, nebo surový cider. Pivu rovněž chyběl vyšší říz. Truňk bylo možno pít plnými doušky bez hromadění excesivního CO2, přesto bych přidal něco, aby bylo možno konstatovat okřídlené „jako křen“.

Takže příbramské pivo je slušné, když je vypijete rychle, přičemž vám nebude vadit mizející pěna, zakalená barva a málo bublinek.