Je zajímavé, jak se doba mění. Kdysi jsme byli zvyklí na kavárny nekuřácké, dnes je tomu naopak. Celý příspěvek →

V ostravské pivotéce Pivní Mozaika jsem objevil láhev piva Palanca Negra z Angoly.

Již etiketa vypadala africky – dominoval na ní mohutný slon ylo procházející se africkou přírodou.

Co vlastně vím o Angole? Někdy v roce 1974 padl portugalský militantní režim diktátora Salazara a zhruba o rok později se osamostatnilo několik bývalých portugalských kolonií v Africe – mezi nimi i Angola a Mosambic. Místo bouřlivých oslav však nastaly nekonečné občanské války. V samotné Angole na jaře roku 1983 banditi unesli skupinu českých pracovníků a vodili ji několik měsíců celou rozlehlou a válkou rozvrácenou zemí než díky diplomacii a vyjednávání byli nešťastní Češi nakonec propuštěni. Černohumorné dobové vtipy tenkrát označovaly teroristickou organizaci UNITA za nejlevnější africkou cestovní kancelář (pochod napříč Angolou).

Když jsem se v roce 2005 začal zajímat o portugalštinu, byl mi jako lektor doporučen Angolan žijící v Ostravě Miguel.Pracoval tehdy jako zdravotnický personál ve vítkovické nemocnici. Na rozdíl od mého někdejšího profesora španělštiny Nikaragujce Daniela, který mne dřel až do vysílení byl Miguel pedagogem laskavým, až lehce vychcaným a s gustem ze mne, většinou ve své mateřštině mámil peníze. Proto také finanční témata a číslovky mi jdou v portugalštině nejlépe. Jednou dokonce sebou přivedl svého krajana připomínajícího americkou herečku Woopie Goldberg, který mne bez jakýchkoliv skrupulí požádal o půjčku 10 000.

Kdysi dávno, kdy mi ještě nebylo umožněno cestovat jsem si jednou nad atlasem vysnil starý pivovar v centru Luandy, který založili Portugalci již v roce 1599 a který by fungoval jako naše pivovarská hospoda U Fleků. Vždy jsem míval velice bujnou a obrazotvornou fantazii.

Angolské pivo bych si za 69 Kč koupil, ale bylo mi sděleno, že zrovna tento výrobek produkuje licenčně jakási společnost v Hamburku. Tedy žádná Afrika. Stejně by to chutnalo jako Stella Artois nebo Carlsberg.

Nedávno jsem projížděl autobusem kolem děhylovské knajpy U žáby, kde jsem uzřel zajímavé pivní logo. Celý příspěvek →

Tak zní název obce nedaleko Ostravy bez diakritiky. Ve skutečnosti se však jedná o Starou Bělou. Celý příspěvek →

Nemám moc času, ale chci v Brně stihnout ještě pár značek. Celý příspěvek →

Přesně v polovině 16. století založili v Sokolnici pivovar.  Celý příspěvek →

Onehdy v mém oblíbeném kurníkšopovém lokále jsem dostal chuť ochutnat něco svrchně kvašeného.

Belgický Tripel Karmeliet znám, tak jsem se rozhodl okusit ipu z jabloneckého Voltu. Normálně bych si ipu nevybral. Zaujalo mne však dodatek „English style“. V UK se vlastně ipa coby dnes velice populární pivní styl zrodila. O její historii vědí dnes leccos i sváteční pivař. K tomu jen jednu zajímavost: Když se silné a hojně chmelené britské pivo typu Ale vyváželo loděmi do Indie, kde si na něm měli pochutnat žízniví koloniální vojáci, bylo připojeno doporučení na místě zředit roztok vodou v poměru 1:1. Neuchovaly se však zprávy, že by to kdokoliv kdy učinil.

Voltova anglická ipa mne tudíž zajímala. Na přivoněnou to byla jasná ipa, i když možná ne tak agresivní. Po prvním doušku se však můj předsudkový názor počal zvolna měnit. Výrazná chmelová složka nikterak nevyčnívala a během loku se elegantně zakulacovala. Byl to jasný svrchňák s latentní ovocností v pozadí, zároveň však disponoval osvěžující hořkostí. Mok alkoholicky standardní nevykazoval pro mne žádné nepřístojné senzorické chyby a střednědobě prvoplánově dozníval. Nápoj určen k běžnému nekonfliktnímu popíjení i k občasnému zamyšlení nad svrchními kvasinkami. Původní městský pivovar v Jablonci založený v roce 1835 se dočkal ke konci svého fungování mnohých ústrků než byl roku 1991 definitivně uzavřen. Přejme proto dnešnímu Voltu příznivější osud.

Druhý ejlík, který jsem onoho svrchního dne ochutnal byl ze Slezského pivovaru U Balona v Havířově. Byl to Single Hop kořeněný japonským chmelem Sorachi Ace nazvaný lidově a stručně „Soráč“. Single Hopy mohou naznačovat poněkud snobské záležitosti, v konečném důsledku se však jedná o stylově docela čisté moky, které prozrazují v čitelné formě své užité chmely. Dokonce třeba i aromaticky velmi výrazná Citra se v Single Hopu chová zdrženlivě a konzument má konečně možnost ochutnat ji v její vzácné individualitě, kdy nezápasí v překomplikované ipě s dalšími třemi intenzivně vonícími konkurenty.

Soráč mi nechutnal jako běžný mok v české hospodě. Jeho hořkost nebyla příliš ulpínavá, pelyňková, ba ani pilsnerovsky prostupující. Spíše se jednalo o jakýsi nahořklý chuťový transparent, který se nalézal v čele degustačního komplexu a disponoval poměrně exotickou vůní, která celému pivu dodávala zvláštní nezaměnitelný charakter. Prostě takový pivní dezert, který je snad možno konzumovat i ve větším množství, myslím však, že při vyšších dávkách se smysly otupí a Soráč ztratí svoji chuťovou atraktivitu.

Tak jsme se opět degustačně vzdělali a teď by to chtělo spláchnout nějakým přímočarým ležákem.

Tématické motoristické restaurace už u nás nejsou žádnou vzácnější.

U nás je to například Garage v Martinově. V nedalekých Otrokovicích funguje minipivovar Harley Pub. Do Otrokovic jsem poprvé na pivo zajel před několika lety, kdy tam v hospodě poblíž nádraží točili pivo Zlínský Švec, které se však tenkrát ještě nevyrábělo ve Zlíně.

Harley Pub leží rovněž poblíž uzlové železniční stanice. Restaurace vypadá pěkně, i když díky stylovým dekoracím na mne působila poněkud kýčovitě. Aparát na vaření piva přímo poblíž pípy. U ní se potloukalo pár řádně potetovaných motorkářů v tričkách s logem provozovny.

Objednaná desítka Popper byla natočena rychle. Dobrá teplota, i když v chladnějším a deštivém počasí má i ortodoxní pivař někdy pokušení se rouhat, vkusný říz a na počich příjemné aróma. Hořkost tak akorát a hlavně mi imponovala svébytná příchuť. Taková ta nachmelená hlína, ne úplně tak ušlechtilá, kterou mívají ta má zamilovaná „hliněná“ piva, která jsou však velmi vzácná, ale spíše taková přátelská a inspirativní prsť. A jak je to správné – velice podobně chutnala i světlá 11°.

Polotmavé jsem vynechal, ačkoliv mohlo být zajímavé, zdali se otrokovický charakter promítá i do „Vídně“. Dvanáctka byla poměrně hutná a díky své uměřené, leč hojné chmelovitosti přístojně pitelná. Na takové pivo bych si rád občas zašel, kdyby toto město nebylo tak trochu z ruky.

Z Harley Pubu jsem měl podobný pocit jako z martinovské Garage. I Motoristé mají k dobrému pivu poměrně blízko. Jen ten limit alkoholu v krvi by se měl zvýšit na 0,8 jak je to například v Kanadě.

Ve slovenském historickém městě Trnava vařívali pro Čechy docela nepitelné pivo Trnavar. Celý příspěvek →