Ještě zhruba před 10 lety mi jméno obce Kamenice nic neříkalo. Celý příspěvek →

Jelikož bydlím v Hlučíně, spádově patřím pod OSSZ Opava.

Cesta vlakem začíná v nádražním bufetu na nádraží v Hlučíně. Tady kdysi zajížděly tramvaje z Ostravy a na čepu byl Zlatovar. Avšak i ostravská 10° za normální cenu přijde docela k chuti. Na nádraží Opava – Východ točí Kozla. Na ceduli je zmínka o jakémsi melounovém pivu, ale na to já nemám chuť. Tak vzhůru na úřad, ať o to rychleji mohu zapadnout do nějaké hospody.

U Hrocha vedle Bernarda a Svijan točí i Budvar. Celkem to jde pít, ale já potřebuji poznávat nové druhy. Usedám do prověřené Nové Sladovny, kde mám 7% slevu. Ochutnám zázvor. Ten jsem z tohoto pivovaru ještě nepil. Klasické pivo na žízeň. Pitné, ale zázvor je nejspíš z extraktu a jen přidává moku vedle vzdálené příchuti i mnou nepříliš oblíbenou sirupovitost. Sleduji, že na čepu je i americká pšenice, ovšem na chmel Cascade příliš chuť nemám. Meruňková IPA je zase chmelena čtyřmi chmely z USA, tak i tu vynechávám. Nakonec dávám dýňové. Celkem přijatelné. Nepříliš sladké a zřejmě kořeněné skořicí, koriandrem a hřebíčkem.

Dobré, ale chtělo by to spláchnout nějakou tou klasikou. Grizzly to jistí. Za výčepem nestojí můj oblíbený výčepní, ale nějaká žena. Není to přímo švadlena, ovšem při jejím čepování jde kvalita stejně dolů. Půllitr natočen včas, avšak pěna již není tak krásná hladinka, jaká bývala. Rovněž říz mi připadá nižší. Kylešovické pivo nikterak chuťově nerazí a tak nejlepší jeho atraktivitou byl právě čep v Pivním sklepě u Grizzlyho. Doufejme, že se to zase zlepší.

To je věčná škoda, že na opavském nádraží už netočí originál Zlatovar….

V pátek 23.11. zahájil provoz další ostravský minipivovar s pevnou adresou.Hurá! Celý příspěvek →

Minulý čtvrtek proběhlo v Hudebním Bazaru další představení pivní zpěvohry Pivařky.cz. Celý příspěvek →

Rutina vaření klasických piv někdy už znudí. Nastává čas na experimenty. Celý příspěvek →

V Pustkovci otevřeli novou provozovnu Stračeny. Bude mít Kurník šopa vážnou konkurenci?

Naštěstí zatím to tak nevypadá. Kolem půl šesté se lokál sice teprve plnil, ale na stolech bylo spoustu rezervací. Také výčepní mi tentokrát připomínali telefonisty kosmetických salónů. Samé telefonické objednávky.

Výběr piv slušný, tak co si dáme? Vanilku z Kozlovic přeskočím. Další je Brut IPA z létajícího Chrousta. Cože? Půllitr za 99 Kč? To tam najatý Pietoň snad cpe své zlaté šupiny. Už z principu odmítám. Poutník 10°mi nepřipadá vzácný, tak nakonec to jistí Zlínský Švec. Při jeho objednávce nahodím servírce svůj oblíbený mluvnický oříšek s druhým pádem tohoto podstatného jména. Jednoho Švece nebo Ševce? Nicméně mok velmi zdařilý. Klasický hořký ležák 11°, řekl bych českého typu, ale to bych možná Moravany urazil.

Ještě pořád doznívají oslavy sv. Martina. Na čepu tentokrát  Svatomartinské z Kunčic. Na rozdíl od Ševce (Švece)je Ogar trochu zemitější, leč stále výživný.

Na závěr trochu poznání. Výrobky minipivovaru v Uhříněvsi jsem ještě neochutnal. Uvítal bych nějaký tamní pilsner či ležák, ale budiž. 15° IPA je celkem pitná. Polotmavá barva, karamelová příchuť v kombinaci s ovocností vytváří iluzi plněného drops bonbonu. Hlavně mne v krku nepálí přetažená alfa hořkost.

Už bych to snad nemusel dělat, neboť mi to připadá jako samozřejmost, avšak přece jen pochválím pohotovou obsluhu a hlavně vzorově natočená piva. V rámci názorné dálkové výuky mohu jen konstatovat: Jestli chcete vědět, jak se má točit předpisově pivo, běžte se podívat (a ochutnat) do Kurník Šopy.

Do jaké míry bude Stračena fungovat jako konkurence, uvidíme z vývoje. Myslím však, že by se měly tyto podniky spíše vzájemně doplňovat.

Počátkem dubna jsem se tady rozplýval nad výrobkem nového brněnského minipivovaru Moravia. Včera jsem si koupil jeden jeho lahváč. Celý příspěvek →

Historie pivovarnictví ve městě Slaný sahá až do dávného středověku.

V roce 2011 jsem podnikl několikadenní pivní cestu s názvem „Cesta na sever“. Navštívil jsem nově otevřenou pivovarskou hospůdku Na rychtě v Ústí nad Labem, alternativní pivovárek v Žatci a litoměřickou Labuť, která však pro mne byla tenkrát trochu zklamáním.

Třetího dne jsem dorazil do Slaného. Cesta z nádraží do centra, kde jsem měl zamluvený nocleh mi připadala celkem dobrodružná. Přestože bylo teprve pozdní odpoledne, trasa kolem strašidelných koloniálních baráků mi nepřipadala příliš bezpečná. Občas se na depresivní scenérii objevila i nějaká ta hnědá tvář… Minipivovar Antoš tenkrát začínal, přesto měli v přilehlé hospodě na čepu asi 5 jeho piv. Projel jsem celou tehdejší škálu od světlého ležáku, přes speciály až po pšenici a byl jsem vcelku spokojen. O něco později se začal Antoš vozit i do ostravské pivotéky.

Na letošním výročním předávání cen SPP v Martinově získal rovněž Antoš nějakou cenu a hlavní sládek zodpověděl několik otázek pořadatele, z nichž nejzajímavější byla na původ speciálního 17° piva Tlustý Netopýr. V pivovaru se údajně netopýři nevyskytují a název tak vznikl naprosto spontánně. Možná i proto, že se samotný sládek, který takto svůj výtvor pokřtil se s Tlustým Netopýrem ztotožňuje. Pivo je to vskutku hutné, plné poutavých chutí, leč k častější konzumaci dosti nevhodné (vysoký cukr, alkohol atd.).

Nedávno vznikl ve Slaném i druhý pivovárek, který si industriálně říká Továrna. Měl jsem možnost ochutnat jeho tmavý ležák. Vyrovnaná, jak má správně být spíše nahořklá a lehce pražená příchuť, ušlechtilá konsistence. Jen mne trochu vyděsilo, že běžná půllitrová láhev stála U Segala 90 Kč! Matuškovy příklady táhnou. Jen aby takovouto cenovou politikou nakonec dnes prosperující minipivovary nezničily samy sebe.

Když jsem opouštěl tenkrát Antoše, na cestě do hotelu jsem zaslechl vzdálenou ozvěnu jednoho z koncertů orchestru L. Štaidla, které se tam v 80. letech pravidelně konávaly.