Udelal jsem si opet chutovy experiment.

Napadlo mne to nahodou ve Wurzburgu ve Drevenem jabku. Pilsner Wolfbrau z Fuchstadtu se pije skoro sam. Co dale? Tmave je hodne karamelove, na psenicnak nemam chut a kruzberske klasterni je zase moc tezke. Takze ochutnam od Wolfbrau tentokrat i Kellerbier.

Toto „sklepni pivo“ muze byt svrchne i spodne kvasene, ve Francku je to vsak podle vse cistokrevny lezak. Pivo je nefiltrovane a nepasterovane a na rozdil od pribuzneho Zwicklu nebo Zoiglu dele lezi a je pry tez alkoholicky o neco silnejsi.

Kellerbieru uz jsem trochu v zivote vypil [pocitam tam i Sklepni 11 ze Strakonic], a me chutove zazitky byly vicemene pozitivni. Avsak po vonavem horkem pilsu s otevrenou chuti mne nefiltrovany vyrobek ze stejneho pivovaru vubec neoslovil. Barva byla matna, skoro do oranzova, vune skoro zadna, a stejne to bylo i s chuti. Kellerbier proste protekl hrdlem a nezanechal zadnou stopu. Po celou dobu pullitru jsem v onom pivu nenasel nic, co by se dalo jaksi definovat. Snad jen nizsi horkost a neutralita.

Nasledujiciho dne jsem pokus zopakoval, tentokrat s vyrobky regionalniho pivovaru Martinbrau. Pilsner slusny, jakoby Wolfbrau rizli trochu mramorovym Faustem, nezbytne doznivani, prijemna chmelovitost. Kellerbier jsem dostal tentokrat natoceny do kameninoveho dzbanku. Vubec mi to nevadi, jen mam vzdy trochu problem s identifikaci barvy. Tentokrat Kellerbier nastesti nebyl zas az takovy propadak. Citil jsem v nem hutnost a tez i jakousi otevrenost ruznym latentnim chutim. Snazil jsem se je najit a pojmenovat, ale 0,5 l byl na to evidentne malo. Zkratka slusne pivo.

Takze by se mohlo rict, ze obecne je pilsner lepsi nez Kellerbier. Avsak je to asi pripad od pripadu.

Okurky mám raději nakládané. Okurkový salát moc nemusím.

A nedokážu si ani představit, že bych si do něj nalil pivo. Proto mne překvapilo, když jsem ve výkladní skříni pivoteky v Bambergu uviděl láhev okurkového Gose. To musím mít! Zaplatil jsem 4 eura a večer ochutnal.

Na první čich skoro nic. Nejprve je třeba se napít. Ano, je to čistokevný kyselák. Možná o trochu méně kyselý než bývá u tohoto stylu zvykem, ale Gose v sobě nezapře. Okurky provázejí celý chuťový proces. Jsou cítit v doušku už od začátku a okurkové je i doznívání. Osvěžující, 3,5 proc., zajímavé, ale jedno určitě stačí.

A co složení? Ječný slad, pšeničný karamelový slad, okurky, chmel, nesladovaná pšenice, koriandr, mořská sůl a kvasnice. Tak si to zkuste doma uvařit.

Začínám snídaní ve Fassle. Jako obvykle. Dnes si dávám místo pilse lager. Je v hezčím půllitru, ale chutná velice podobně. Pivovar založen v roce 1649 stejně jako naše Strakonice. Před hospodou však objevuji něco, čeho jsem si předtím nevšiml. Jakýsi moderní náhrobní kámen pivovarů. Tady bych to tedy nečekal. Oproti stavu z roku 1818, kdy se nalézalo v Bambergu celých 69 pivovarů jich dnes zbylo pouhých devět. Někdo by snad řekl, že je to na 75 000 celkem dobrá bilance, ale ja určitě nadšený nejsem. Je to spíš smutné. Co to říkali Einstein a Hawkins o možnosti cestování v čase? Chci se podívat do roku 1818!

Ve Schlenkerle už pomalu zavírají muj oblíbený samoobslužných prúchoďák. Blíží se zima. Ale ani v samotné hospodě není zle a plnotučný Rauch chutná. Dva starší, zřejmě čínští turisté si trochu nedůvěřivě objednávají napůl jedno pivo a porci weisswurstu. Asiat si srkne Rauchu a evidentně mu chutná. Pokýve uznale hlavou a řekne něco jako „kun tsü“, což v kantonštině nejspíš znamená pochvalu (v malajštině je to „klíč“). Je to marné. Pivo sbližuje národy!

Po cestě si ještě kupuji nějaké lahváče. Večer bude degustace.

Postával jsem u svého stolu ve tvaru sudu a popíjel mimořádně chutného Kneitingera.

Rozhlížel jsem se po lokále. Prostor u mohutného výčepu vypadá úplně jako pokračování ulice. Ulice pokračuje kolem stolů, po stranách jsou umístěny útulné salónky. Hostů tak akorát. Při sobotě není nabito, ale není ani smutno. Zamyslel jsem se ale opět nas faktem, že přes svůj pokročilý věk jsem v pivovarské hospodě jedním z nejmladších. Kde je mladá generace? Její zástupci, do kterých vkládám velké naděje snad sedí někde v čajovně nebo doma u počítače. Co bude s pivem za dalších 50 let?

Náhle se do knajpy přiřítil dav zhruba osmnáctiletých mládežníků ve folklórních krojích. Zřejmě místní lidový soubor písní a tanců. U nás by se jmenoval Jánošík či Ondráš, tady asi Martin Luther, což byl německý rebel. Pubeerťáci okamžitě oblehli výčep a zjevně jeli po nejsilnějším druhu, což byl čerstvě uvařený Bock. Bylo to jako smršť. Genetická výbava šantánu byla rázem obohacena. Děti se nakonec nezdržely dlouho. Rychle vypily svá piva a vyběhly ven. Možná měly vystoupení, možná programově běžely do dalšího pivovaru. V Regensburgu jich je v současnosti asi pět a ostatních hospod mraky. Takže nová generace nakonec možná nebude ztracena.

Taková je tedy regensburgská omladina. Doufám, že s ní nebude veden žádný proces.

Do Basileje jsem se tentokrát moc netěšil. Pivo drahé a žádný viditelný výběr.

Všude ten jejich Feldschloschen, občas Ziegel hof, z alternativních značek jen Ueli nebo Einsiedler. Basilejí však projíždí kuriózní tramvajová linka 8, která má konečnou stanici v sousedním Německu. Vydal jsem se po trase a po přechodu blízkého mostu jsem se ocitl v německém městečku Weil am Rhein.

Tam to bylo pivně i cenové úplně něco jiného. Došel jsem skoro až na konečnou a udělal běžný průzkum.Takže začnu klášterním Alpirsbacherem. Na tu značku jsem narazil už kdysi v 80. letech. Uvidíme jaký byl vývoj. Světlé poměrně slušné. Jedeme dále. Před protějším sport barem na předzahrádce sedí jakýsi nahnědlý host, který se na mne dívá celkem nevraživě. Tam nejdu. Pivo Ganter mají i jinde. Hirsche jsem uz kdysi pil v Bulharsku, ale silný lahváč malebnou etiketou mi moc nechutnal. Takže teď ji ochutnám v jakési kurdské špeluňce. Hirsch pils z třetinkové láhve j celkem chutný. V doznívání pustí chuťové buňky až do jakehosi přímočarého druhého plánu evokujícího staré hospodské vzpomínky. Šantán je ponurý, obsluha nehospodská a nevypočitatelná, ale atmosféra k pivu skvělá.

Lokál za rohem je podezřelý už proto, že otvírá v půl sedmé ráno. Čilý ruch je slyšet až ven. Přesto vstupuji. Tady ja ale exotů, včetně asi 70leté hostinské! Avšak malý točený Ganter za 1.60 EUR chutná. Podobná zkušenost jako s Hirschem.

Před zpáteční cestou se ještě stavím do jednoho podniku. Bohužel je to turecká žrádelna. Ani lahvový Lasser není nic moc.

Všímám si, že před mostem se zdržuje poměrně dlouhá fronta lidí s občankami a jakýmisi papíry. Že já si měl schovat účtenky z hospod. Co když mne teď nepustí zpátky?

Mijín frontu a nikdo po mne nestřílí. Tak se příjemně osvěžen vracím na loď.

Volne navazuji na svuj clanek z roku 2013 Kdyby melo pivo volebni pravo. Celý příspěvek →

Cesky je to Mohuc a jedna se o jedno s vyznamnejsich mest na Rynu. Celý příspěvek →

Rudesheim jsem povazoval za turistickou past, ale ma i sve svetle stranky. Celý příspěvek →

Nejmenovany houbar z Moravskoslezskeho kraje si v lese komplikovane zlomil kotnik. Celý příspěvek →