Nemám rád vosy. V jejich přítomnosti jsem nervózní a nemohu se na nic soustředit.
V Regensburgu všechno při starém. Krásné pivní zážitky u Kneitingera, příjemná atmosféra v Pšeničném pivovaru. Strávil jsem tentokrát v tomto městě skoro celý týden. Skoro každý večer pršelo. Pd toho take dostal Regensburg své jméno. Při jedné procházce centrem jsem objevil kavárnu, která nabízela další místní pivní značku Kuchlbauer. Je to název pivovaru, který se specializuje na výrobu piv pšeničných. Na nápojovém lístku byly hned čtyři druhy. Vybral jsem si Weizen Bock s názvem Aloysius.
Mok byl tmavý a jako Bock též značně silný. Řekl bych že se mohlo jednat o takovou 16. Chuť pro tyto druhy charakteristická. Sladkost, hutnost, příchuť ovoce a možná perníku. Seděl jsem na zahrádce a vedle u stolu dvě německé důchodkyně pojídaly zákusky. V hodování je rušily mimořádně otravné vosy, které permanentně usedaly na moučníky a nedaly se odehnat. Bohužel tento hmyz obtěžoval i mne neustálým kroužením kolem mého půllitru. Někoho vosy nechávají klidným, já však k těmto lidem určitě nepatřím. Pil jsem nervózně a neustále jsem se oháněl igelitovou taškou. Chtělo to zapít něčím hořkým. Podnik nabízel i pilsner Schielinger, ale já bych si jej kvůli drzému hmyzu asi nevychutnal. Takze další ochutnávka v této restauraci se odkládá na zimu, až budou vosy spát.