V německém městě Cochem bylo včera krásné letní počasí. Přímo vybizelo k návštěvě nějaké knajpy. V centru lidu jako chmele. Konalo se tady totiž místní vinobraní.

Jak už jsem psal posledně, všude kolem se rozkládá moselská vinná oblast a celý region žije vínem. Slavnost vrcholila slavnostním průvodem. Kam se hrabe bolševický 1. Máj! V nekonečném průvodu defilovaly davy lidí v osobitých  kostýmech. Zejména se jednalo o kostýmy historického charakteru. 15., 14., 13. století, bubeníci, dudáci, zbrojnoši, dokonce i staří Římané. V.průvodu rovněž otevřené kabriolety vezly zvolené královny vína (Weinkonigin) z okolních okresů.

Podívaná krásná, leč evokuje žízeň. Hospody jsou rovněž natřìskané. Vchazim do jedné, z níž se ozývá hlučný německý techno pop. Dle stylové klenby nevelkého sklípku odhaduji staří hospody na dobrých 600 let. Masívní vrchní za výčepem, na čepu mimo jiné též můj oblíbený Kirner. A hosté kouří! Už mi ten nikotinový odér chyběl. Navíc v suteréní není signal  takže si lide nehrají s mobily, ale hovoří spolu. Jen to hlučné techno bych vypnul.

Mou druhou zastávkou je další stylová pivnička. Skoro úplně plná, lide hodně popíjeji i na stojáka, ale vzadu je stůl volny. Točený Konig Pilsner jen zasyčí. Plné hospody, rychlá obsluha, kouř a vzájemně komunikující hosté. Jsou ještě radosti života!

Německé městečko Remagen je známé svym mostem přes Rýn, o který byly koncem 2. Světové války svedeny tuhé boje.

Remagen je poměrně malebný, má svou promenádu podél řeky a rovněž hodně restaurací a hospůdek. V útulném šenku jsem si dal jeden Peters kolsch a pomalu se vracel na svou loď. Tu jsem ale zahlédl mnohaslibný objekt. Hospoda se jmenovala Remagen Brauhaus, z čehož jsem usoudil, že se jedná o místní minipivovar. Podnik nabízel světlé a tmavé pivo s nazvem Rigo. Pro jistotu jsem se zeptal servírky, zda li je dotyčné pivo skutečně uvařené v interieru restaurace.

„Genau….“

Rigo upřímně řečeno nic moc. Takřka modelový německý minipivovarský kvasničák standardně aromatický lehce nasládlé chuti. Úplně stejně mi např. chutnal místní ležák v Bernkastelu „U starého nádraží“. Tmavé pivo než karamelové spíše kofoloidní. No co. Alespoň jsem uhasil žízeň.

Znepokojila mne však jiná věc. Během mé konzumace přijel před hospodu náklaďák a urostlý zřízenec začal skládát pivní sudy. Na kegách byl nápis Braun Stern Radeberger (fuj) Group. Žádné takové pivo se přitom na pivním lístku nevyskytovalo. Skutečně se Rigo vaří v lokálním Brauhausu nebo je to podvod na důvěřivých hostech? Mohl jsem se závozníka zeptat, ale nestálo mi to zato. Ať si to zodpovědné osoby vyřídí se svým svědomím.

Možná, že remangenští lžou. Stejně jako když v roce 1944 nebo 1945 pri dotazech spojeneckých vojsk na inkriminovaný most schválně posílaly tanky na opačnou stranu.

Od dob svého působení v pivotéce již něco o belgických pivech vím. Avšak stále je třeba studovat….

V Antverpách jsem se zase vydal na lov. Ve městě probíhal několikadenní gastronomický festival, takže piva bylo všude dost. Začal jsem jakýmsi klášterním speciálem z místního pivovaru Brouw. Celkem chutný, ale jejich osvěžující Seef mi chutná víc.

Pak jsem zapadl do pěkné ochutnávkové pivnice. Na úvod jeden holandský nakuřovaný porter. Ale co to vidím. Na čepu ležák Moritz. Ten musí být buďto z Olomouce nebo z Barcelony. Je to ten španělský. Chuťově nic moc, ale evokuje vzpomínky.

Nejdražším mokem na čepu je 8proc.special z regionálního pivovárku D‘ Oude Caert. Celkem se jim vyvedl. Klasický belgický ejlik mnoha vůní. To já můžu. Závěrem ještě jeden za studena chmelený ležáček opět z podniku Brouw. Není ani tak chutný jako zajímavý. Překvapivě v něm místy cítím sirovodík (H2S). Chmelové aróma se prolíná j jinými příchutěmi a tak člověk při pití pořád musí přemýšlet.

Ještě koupit pár lahváčů a další studijní den je završen.

Praktický pohostinský podnik u pražského hl. nádraží doznal jedné zásadní změny.

Do Ferdinandy chodím snad již 15 let. Dobře se tam čeká na vlak a rovněž benešovské pivo mi docela jede. Oceňuji také slušnou kuchyni a rychlou obsluhu.

Do Ferdinandy jsem se vydal i minulý týden. S těžkým kufrem jsem jíž od blízkého parku vyhlížel známé logo. Ale zrada! Na známém místě visí cedule od Lobkowicze. Co se to děje? Uvnitř je vše skoro stejné jako před půl rokem. Kbeliky, hrabě, jídelníček. Jen to pivo je úplně jiné. Na žízeň jeden Klášter. Ten se da vypít. Avšak Vysokochlumecké mi připadá dosti neutrální. Navíc mne neuspokojuje ani teplota.

Dojìm klobásu, dopiji pivo a spechám na vlak. Jsem docela rozladěn. Kam zmizel můj oblíbený lehce nasládlý Ferda? Ani jsem se  raději neptal. Nechtěl jsem vyslechnout další staré pověsti české. Lobkowitz je bohatý čínský podnik a udělal Ferdinandě lepší (nižší) cenu.

Těším se, že si dám Ferdu jinde. Naposledy jsem jej viděl v Bratislavě.

.

V Kurník šopě se nabízela zajímavá konfrontace. Tradiční český ležák versus ležák současný. Celý příspěvek →

Objevil jsem je nejprve v Hobitu. Poté též v Kurník šopě. Celý příspěvek →

Na stránkách Kurník šopy jsem se v sobotu dočetl, že je na čepu světlý ležák Vagabund ze Studénky. K Betlému pospěšme… Celý příspěvek →

Toho dne bylo i na severu Holandska asi 30°, tak jsem dorazil do Wildemana značně žíznivý. Celý příspěvek →