Jak je krásné, že v bývalé jesenické pivní pustině se dnes nalézá hned několik pivovárků blízko sebe.
Z Vikýřovic jede vlak přímo do Velkých Losin. Bohužel mi na zastávce nezastavil. Dle instrukcí jsem na něj měl zamávat, možná si mu lehnout do cesty.
Další spoj jsem již nenechal náhodě a pěšky dorazil do blízkého Šumperku. Tam jsem stihl v nádražním bufetu ještě jednu malou Litovel.
Minipivovar Zlosin se nenalézá přímo v obci. Je nutno projít lázeňským parkem. Tam jsem potkal firemní dodávku. Ochotný šofér mne do pivovaru svezl a během krátké cesty mi povídal o svém mateřském podniku. Zlosin funguje poměrně krátce, snaží se však rozšiřovat výrobu. Největším odbytištěm je prozatím samotný region a též pár podniků v Brně.
Zlosinova restaurace mne docela zklamala. Podle legendy a loga odkazujících nejvíce na čarodějnické procesy konce 17. století jsem očekával něco jako stylovou středověko-novovějou knajpu. V realitě to je typická jídelna někdejší zotavovny ROH nebo lázní. Všechno hranaté s ostrými úhly. Typické dřevěné obložení z 60. a 70. let. Na place dvě ženy a jedno asi tříleté dítě, které rozjíveně pobíhalo po ploše hospody. Tak si zajisté útulné hospodské prostředí nepředstavuji. Pivo jsem si však tímto dojmem znechutit nenechal. A opět. 11°ležák chutný a osobitý. Oproti Jirsákovi možná méně hutný a hořký, avšak i tak oplýval velice příjemnou chutí a doslova se pil sám. Polotmavá 12°už tak osobitá nebyla. Měla nižší hořkost a nezbytné stopy karamelu. Opravdu málokdy u nás narazím na polotmavé, které „razí“.
Vynechal jsem ipu a dal si přímo 12°stouta. Ten byl suchý, avšak robustní a při jeho pití jsem v duchu viděl zelené irské pastviny. Slušná práce na lázeňské městečko v Jeseníkách. Jen kdyby ten malý klučina tu tolik neřádil.
Na závěr mi řidič daroval jeden 0,75 l lahváček sebou. Je to radost navštěvovat tyto pivní svatostánky. Takže vzhůru do Zábřehu. Eskymo Welzl čeká….