Beeretta

Regensburgsky pivni obchod Beeretta jsem navstivil letos poprve.

Vedle kramu se pod timto nazvem jeste vyskytuje vycep na druhe strane mesta, avsak ten otvira az vecer. Tak jsem se rozhodl si rozsirit obzor v obchode.

Dalo by se rici, ze vyber piv v Beerette je ponekud omezeny. Neni to nejhorsi, ale znam ve svete {i u nas] lepsi podniky. Nejvice mi konvenovalo, ze se v prodejne vyskytovaly i vyrobky nemeckych regionalnich pivovaru za normalni krestanske ceny. Na to slysim vzdycky.

Pivo Rhaner se chlubi na sve etikete rokem zalozeni 1283. To je uctyhodne, ovsem tamejsi svetly lezak se moc nepovedl. Standard, ktery vas uz v pocatecni fazi degustace chutove nepusti dal. Nastesti zadna eurobrecka, ale ani zadny zazrak.

Lepsi je pivo Schonramer Hell. Tam uz funguje jista, i kdyz dosti omezena lahodnost. Takovy kousek je vhodny po obede, nebo na zizen, kdy si chceme vychutnat neco klasickeho. Nehodi se vsak behem konzumace chutove vyhranenejsich piv.

Nejlepsi nakonec. Pivovarek Floss byl zalozen teprve v roce 2015. Proniknout na bohatou a tradicni nemeckou pivni scenu jako novacek urcite neni jednoduche. Floss staci pivo do klasickych, pro mne nostalgickych pullitrovych flasek. Po dvou pomerne neutralnich kusek se mi konecne chutove rosvitilo. Byl to nefiltr, ktery sice nevykazoval, zadnou mimoradnou vuni, ale v chuti byla silna chmelova stopa. Az bych mozna ani neveril, ze se jedna o pils. Mozna nejaky aromatictejsi chmel a dle etikety chmeleno za studena. Nekdy bych mozna rekl trochu lacine, avsak v case P mi Floss prisel velice k chuti.

Zitra navstivim norimbersky Franky.

Ctvery Vanoce

Ano. Stejne jako loni i v tomto roce porada spolecnost Grand Circle, pro kterou momentalne pracuji tydenni vanocni plavby mezi Vidni a Norimberkem.

Normalni clovek by si rekl, ze hrat si na vanocni svatky v listopadu je mirne receno trochu ujete. Ale na na si lodi River Aria je to naprosta rutina. Americti duchodci tak zazili Stedry vecer za dva dny po Dnu dikuvzdani [Thanksgiving Day]. A nasledoval dalsi turnus, ktery se strefil do Mikulase, ktery se v USA neslavi. Jeste prijede jedna vyprava predstirajicich zoufalcu a az konecne posledni plavba konci 23. prosince, coz dava alespon trochu smysl. Na druhy svatek vanocni prijedu domu naprosto vanocne vystaveny a snad nebudu mit energii na oslavu Vanoc v rodinnem kruhu.

Vcera jsme s nasimi americkymi hosty besedovali na vanocni tema. Popisoval jsem jim nase svatecni tradice, z nichz nejvetsi uspech sklidilo me povidani o vanocnich kaprech, ktere na svatky miru masakrujeme az je kuchyne plna krve. Rovnez jsem zabodoval jako clen tolerantniho naroda, kteremu vetsinou i na Vanoce je jedno, do ktereho kostela [jestli vubec] jit na pulnocni msi. Prozradil jsem, ze uprednostnuji svatostanky evangelicke viry, nebot my cesti a moravsti kalisnici pijeme pri svatem prijimani kristovu krev. Trochu jsem mel problem priblizit naseho Jeziska ["little Jesus"], ktery vypada jen jako mnohem chudsi pribuzny Santa Klause. Zadni sobi, elfove, kominy a jine legendy. Na druhou stranu Jezisek zase podporuje predstavivost.

Nejvice se libila nase tradice se zlatymi prasatky. Prestoze jsem o Stedrem dni vetsinou az do vecera nic nejedl, zadny zlaty brav jsem nevidel. To se zmenilo, kdyz jsem tento den zrana zacal chodit na pivo. To jsem potkal zvirat azaz.

Kupfer

Stale stejna mesta i vyber pivnich znacek. Cas od casu je treba okusit i neco noveho.

V Regensburgu je plan jasny. Kneitinger. Chtel jsem i do Spitalu, ale pocasi bylo dosti odporne. Nasel jsem posledne Herrenbrau s Ingolstadtu, ale toci to v nejake indicke hospode a tem ja v Evrope coby pivnicim moc neverim.

V Kneitingeru bohuzel skoro prazdno, ale dobre natoceny pullitr pilsu dokaze zahnat nudu. A i letos se jim celkem povedl ten jejich Bock.

V mistnich potravinach Rewe nic objevneho. Ale nalezl jsem pivo s keramickym uzaverem a nazvem Kupfer. Mok vyrabi pivovar Hammerberg v Obernsdorfu. Udajne je to nepasterovany nefiltr.

Hned druheho dne po obede jsem si flasku otevrel. Trochu mne zneklidnilo, ze zatka prilis nepukla, takze jsem se obaval nizsiho rizu. Nastesti byl tak akorat. Pivo melo uhlednou polotmavou barvu a nebylo ani prilis zakalene. Jednalo se o trochu silnejsi [5,6%] verzi Videnskeho lezaku. Chutove nic mimoradneho, ale vypit pul litru mi necinilo zadne potize. Nemel bych problem, kdybych je nekdy potkal na cepu.

Logo pivovaru mi vsak neco pripomina. Mozna, ze jsem v minulosti uz nejake pivo s Obernsdorfu pil. Vsechno si nemohu pamatovat. Zalovim ve sve evidenci a uvidim.

U zlate zaby

V Paname jsem pil naposledy pivo v roce 2007.

Myslim si, ze se jmenovalo lakonicky Cerveza Panama. Mnoho pivovaru v one stredoamericke zemi tenkrat nebylo. Mozna, ze byl jen jeden. Ovsem vyrabel pivo s ruznymi etiketami, skutecny raj pro sberatele. Samozrejme, ze spolecnym motivem vsech etiket byl mistni pruplav.

Takze jen par dat, ktere si pamatuji o tomto fenomenu. Panamsky pruplav zacali stavet francouzi uz koncem 19. stoleti a jednim z projektantu byl tenkrat dokonce i spoluautor Suezu Lesseps. Nejvetsim nepritelem stavby bylo samotne klima a hlavne vsudypritomna malarie. Stafetu prevzali Americane a pruplav byl slavnostne otevren v roce 1914. V roce 1977 slibili Americane panamske vlade postoupeni kanalu k 31. 12. 2000. A tak se taky stalo. Celý příspěvek