Už je to tak. Legendární pivovar Jarošov opět žije a vaří! Celý příspěvek →

Název obce mne fascinoval už v útlém pivařském mládí. Tam by se chlastalo! Celý příspěvek →

Kolem 18 hodin se dá v Kurník šopě usednout i bez rezervace. Volil jsem tuto možnost, neboť toho dne bylo na čepu pivo z Kamenice nad Lipou.

V oné obci jsou podle Pividek pivovary hned dva. Povětšinou technicky i materiálně nedostupný Kokeš a pivovar Kamenice nad Lipou. Kdo ví? Možná provozovny inovačně splynuly, možná se jedná o dva nezávislé subjekty, což by v oblasti připomínalo pivní situaci za CK Rakouska-Uherska, když byl pivovar v každé díře.

Dost zeměpisných úvah. Chtělo by to konečně ochutnat. Polotmavá kamenická 13°je správně hořká. Z Vídně má snad jen tu ušlechtilou barvu. Pivo hojně chmelené, robustní a skoro samopitelné. U takového moku by se dalo chvíli pobýt, ale na ochutnávku čekají i jiné značky.

Jako vzpomínku na místo mých častých prázdninových pobytů dávám 14°Ušáka. Perníkové koření je ve speciálu patrné. Skořice, hřebíček, voní to trochu i po puškvorci. Celkem osvěžující, toho bych ale větší množství ani nemusel.

Kozlovický rauch Dým mi velice připomíná bamberský truňk z tradičního pivovaru Spezial. Uzené tak akorát, na rozdíl od tamější Schlenkerly, která je uzenost sama. Toto se kozlovickým podařilo.

Pak ještě single hop z Qásku. Jako jediný chmel je tam použit britský Fuggles. Tento výrobek opět potvrzuje mou teorii, že i aromatický chmel, když se nepřekombinuje, může pomoci vytvořit zajímavé pivo.

Zapomněl jsem si dát Rychtáře. Ale tím jsem měl začít. Myslím, že po tolika chuťově výrazných pivech by mi přinesl ve své současné čínské podobě trochu zklamání…

WARS je firma, která v polských vlacích zajišťuje cestujícím občerstvení. Celý příspěvek →

Kolem one kavarny jsem po par mesicu chodil, lec nikdy nevlezl dovnitr.  Celý příspěvek →

O tomto původně švýcarském, dnes rakouském supersilném speciálu jsem již psal zhruba před 4 lety. Včera jsem si koupil jeho barriqovou verzi.

Švýcarská firma Hürlimann dostala koncem roku 1979 docela komerčně úspěšný nápad. 6. prosince na sv. Mikuláše uvařit silný ležák a nechat jej celý rok ležet a zrát až do příštích svátků o rok později. Pivo se prodávalo v třetinkových flaštičkách, mělo plných 14% alkoholu a bylo docela drahé.

Před nějakou dobou firma ukončila svůj provoz a licenci na Samichlause zakoupil rakouský pivovar Eggenberg (podobnost s českokrumlovským podnikem je snad čistě náhodná). Osobně nejsem přítelem takto silných moků, nicméně tento produkt má svou zajímavou historii a navíc jsem v Beer Tempelu v Linci našel jeho barriqovou verzi. Sedmička stála celých 13 EUR, ale co by si člověk na Vánoce neudělal radost! Dle etikety, naštěstí v angličtině pivo se stále vaří 6. prosince, pak 10 měsíců zraje v kovových tancích, následně dozrává minimálně 5 týdnů v dřevěných sudech po červeném vínu. Je řádně prokvašené a uleželé, závazná je síla 14%.

Podařilo se mi v pohodě vypít celou sedmičku, ale o tak silný mok je možno se podělit. Polotmavá, lehce zamlžená barva, sporá pěna, nižší až střední říz. První vjem je sladkost, která provází celou degustaci. Není o však sladkost nikterak protivná, ale docela lahodná, medová. Nejvíce mi Samichlaus připomínal Portské nebo Madeiru. Asi před 27 lety jsem ve švýcarském Samichlausovi cítil prvky zrajícího sýru. V Barriqu jsem nic takového neobjevil, i když jsem se soustředil. Pivo příjemně hřálo v žaludku a lehoučce škrábalo v hrdle. 14% je přece jen síla. Spánek nerušený, žádná přehnaná močopudnost, ráno čistá hlava a energie na procházku do lesa.

K zamyšlení je, že před 27 lety byl Samichlaus označován za nejsilnější pivo na světě. Doba jde ale kupředu. V současnosti drží rekord jakýsi skotský malý pivovar, kterému se na principu Eisbocku (opakované zamražování tekutiny a odstraňování zmrzlé vody) podařilo vyrobit speciál, který má neuvěřitelných 67% alkoholu! Otázkou však je, zdali se takovýto nápoj ještě dá legálně nazývat pivem.

Nebyva to prilis casto, ale stava se.

Nekdy zdrave kvasnice plne vitaminu B trochu orezou chut. Nektere kaluzaky jsou sice zdravi samo, avsak pro mne byvaji nekdy az chutove neprijatelne, i kdyz by se hodila spise definice „kvasnicove klise“.

Kdyz jsem byl poprve pred zhruba 29 mesici v Passau, ochutnal jsem v jedne pekne pivnici Zwickl [nefiltr] z pivovaru Arcobrau. V podstate nic moc. Dalsi rok jsem kdesi na hospode videl logo Arcobrau Moos, o cemz jsem si udelal predsavu, ze se jedna o jiny podnik. Neni tomu tak. Zmenila se jen etiketa, ale pivovar zustal, uz od roku 1567 stejny. V jedne pasovske kavarnicce jsem si objednal pullitr svetleho Arcobrau. A byl jsem velice potesen. Plne telo, prijemna chut i vune, dokonce i kratky sladovy ocasek. Klasicky vyskac s logem, spravna teplota i chvalyhodna pena. Spokojenost.

O dva tydny jsem svou objednavku zopakoval v pivnici, kde jsem byl v Passau poprve v roce 2015. A opet trunk nezklamal. Uvazoval jsem jeste pro srovnani o Zwicklu, ale nakonec jsem odesel prijemne naladen uz z jednoho kusu.

Neda se nic delat. Mam dojem, ze nekdy je filtr lepsi nez kvasnicak..

Poslednich par dni v Bavorsku jsem se loucil s mymi oblibenymi podniky.

A v Norimberku v pivnim megastoru Franky jsem si jeste na rozloucenou zakoupil par regionalnich lahvacu.

Jako vzdelavaci degustace, pripadne slaftrunk dobre, jinak vsak zadny zvlastni zazitek. Lezak Glossner tocili v jedne hospode v Bambergu, kde jsem nikdy nestihl otviracku. Nyni uz vim, ze to nebyla zadna skoda. Pivo neprilis huste, standardne nemecke bez jakekoliv chutove zajimavosti. Ve stejnem meste – Neumarkt vari jeste pivovar Lammbrau, z jehoz vyrobku mam pocit podobny.

Trosku tmavsi pivo Zoigl z Communbrau Mitterleich bylo o neco tmavsi a lehce se tvarilo jako kvasnicak. Avsak opet – zadne degustacni vzruseni.

Polotmavy mok Altes Wolfhoher trochu pripomina dusseldorfsky altbier, alespon jeho neutralnejsi verze. Avsak zrejme bude kvaseny spodne. Skoda, ze je Dusseldorf tak daleko. To byla tenkrat jizda!

Poslednim ze ctyrlistku je vyrobek z pivovaru Simon v Laufu. Tentokrat jiz na etikete uvadi, ze se jedna o prave „starofranske“. Celkem prijemne pivo s charakteristickou strucnou koncovkou svatojanskeho chlebicku [vanocni cukrovi] jinak dalsi, nastesti nevlezly a nepohorsujici neutral.

Ctyri lahvacky pred spanim vesly a neuskodily. Trochu jinak to bylo s konzervou Bierwurst, na ktere byla podezrela uz jeji cena 75 centu. Opet jsem zapomnel na moudrost, ze se nema setrit ani na pivnich chutovkach.