Po devastujícím útoku nadnárodních chemiček za poslední dvě dekády se dává slovenský
alternativní pivní průmysl jakžtakž dohromady. Slovensko není daleko, v pohodě se tam domluvíte a není tam ani tak draho.
V Budapešti jsem neměl mnoho času, tak jsem žádné výrazné pivní dobrodružstvi ani 
neočekával.
Stejně jako byl pro dějiny Jižní Ameriky důležitý revolucionář a bojovník za svobodu Simon 
Bolivar, který počátkem 19. století osvobodil kus jihoamerického kontinentu od španělské nadvlády, kopřivnický minipivovar Polivar se snaží vyrvat své mateřské město z područí globalizačního Radegastu.
Středa je oficiálně úředním dnem, proto jsem se vydal do města hned dopoledne.
Tak to někdy bývá. Člověku se zdají sny, ve kterých je všechno možné. Umí létat, nebo 
neuvěřitelně rychle běhat, známí lidé v jeho snu jednají naprosto iracionálně, exoticky vyhlížející cizinci hovoří plynně česky, naopak jejich angličtina je naprosto nesrozumitelná. To, co ve snu dává logiku je po procitnutí úplně nelogické. Někdy ovšem člověk narazí na realitu, která předstihne i jeho potenciálně nejdivočejší sny.
Tentokrát se naštěstí nejedná o popis kritického dne, kdyby byly třeba zákonem zrušeny 
všechny naše pivovary s výstavem pod 500 000 hl ročně nebo uzákoněna povinná pasterizace všech piv. Jednoho dne jsem se prostě rozhodl, že si večer otestuji pár německých černých.
Znate to, Prijedete do mestecka, kde funguje maly regionalni pivovar a pidite se po 
mistnich vyrobcich, V hospodach mate smulu, protoze ‚tady to nikdo nepije’, nakonec jste radi, ze sezenete prosly lahvac v lokalni samoobsluze.
Jak je to v Nemecku (otaznik). Nevim, proto jsem provedl jisty experiment.
Georg Friedrich Handel byl znamy nemecky barokni skladatel, ktery se narodil v meste Halle. Pote co jsem se tam vypravil pred nekolika dny na pivo mu vubec nezavidim.
Po dvou tydnech pobytu ve Wittenbergu jsem zjistil, ze mi muj oblibeny pivni obchod, ktery
jsem denne navstevoval uz pomalu nema co nabidnout.