Obec Kyšice leží asi 5 km od Plzně směrem na Dýšinu. Za pěkného počasí jsem si 
naplánoval pěší cestu. Prostě ještě před konzumací udělat něco pro své zdraví a ještě k tomu vytunit žízeň.
Plzeň mám rád. Hlavně proto, že tam nejsem odkázán jenom na plzeň.
O litevském pivu se zmiňují starověcí cestovatelé již pár století před naším letopočtem, i 
když tenkrát určitě chutnalo jinak než dnes.
Je to už pár let, co se vrhnul původní antikvariátník Josef Moškoř zvaný Segal na 
data:text/mce-internal,hostinskou činnost. Nešlo však o obligátní čepování profláknutých regionálních pivních značek. Segal představil Fifejďákům ve své hospodě Svijany, v oné době těsně před poločasem rozpadu pitelnosti a hlavně Poličku, která v oněch prostorách hluboce zakořenila.
Není to tak dávno, co osvícení čeští pivní labužníci žehrali na konzervativnost svých 
většinových spolupivařů.
Našel jsem nedávno na internetu zajímavý článek o tom, jak se mnozí výčepní na 
čepování „na hladinku“ obohacují. Nejsem si jistý přesnou terminologií, ale zde je můj názor.
Včera jsem si zašel zase na pár kusů do Segala.
Začalo to roku 2009 třídenním pivním maratónem v martinovské Garáži. Po pár ročnících 
separací vznikly dva různé jarní pivní festivaly. Jeden v minipivovaru Qásek (10. a 11.4.) a druhý opět v Garáži (1. a 2. 5.).
10. a 11. dubna se konají v Pivovarském domě Ostrava pivní slavnosti. Dostal jsem se 
tam o den dříve, abych zjistil, co je a co bude na čepu.
Na jaře roku 1980 jsem začal sbírat pivní etikety. Tenkrát v Ostravě moc velký výběr piv nebyl, tak jsem uvítal rodinnou dovolenou ve Špindlerově Mlýně.