Ve stínu játrovky

 

 

 

Kdo to umí,ten to dělá,kdo to neumí,ten to řídí.Tato prostá životní pravda údajně pesimistického filosofa Murphyho (nezaměňovat se zakladatelem slavného irského pivovaru) mne napadla,když jsem seděl v účelně vybavené kanceláři a byl připraven k rozhovoru se svým tehdejším nadřízeným.Po předchozí rušné pivně – destilátové noci mne bolela hlava,třásly se mi prsty a v hrdle jsem pociťoval palčivý pocit žízně vysokého stupně.Tentokrát však přede mnou na stole nebyl obligátní půllitr životadárného piva,které spolu s ostrou slanou,nejlépe česnekovou,polévkou nejefektivneji pomáhá po ránu vyprostit alkoholiky z jejich neutěšeného stavu a navrací je do reality dalšího pivního dne,nýbrž dlouhý stín válcovitého játrového salámu,který s gustem okusoval můj momentální konverzační protějšek pan Krakoš. Celý příspěvek

Návštěva z Polska

Včera mi kolega Oppelt přinesl do práce dvě třetinky polského piva z pivovaru Czarnków.

Pivovar mi nebyl neznámý. Ve své polské příručce Przewodnik piwosza jsem se již před 8 lety dočetl, že tradiční pivovárek v malém městě založený roku 1893 vaří přírodní a nepasterizovaná piva, která kvasí v otevřených kádích již více než sto let. Před pár lety jsem si dokonce do Czarnkówa naplánoval cestu a zařídil tam nocleh. Toto město je však dosti z ruky a taky dopravní spojení nic moc. Později jsem toto pivo objevil v bližší Lodži.

Czarnkówské pivo se jmenuje Notickie a plní se do úhledných baculatých flaštiček. Hlavním image pivovaru je, že vyrábí pivo nepasterované. Na etiketě je napsáno „piwo naturalne“, kvasničák by měl být opatřen názvem „piwo žywe“. Navzdory ujištění výrobce byl můj prvý čichový dojem spíše negativní, neboť mi bohužel asocioval piva řádně pasterovaná. Jako Beck´s nebo nějaký náš kleštěnec. Po prvním napití jsem si však svůj prvotní názor poněkud poopravil. Pivo mělo svou, docela příjemnou a zajímavou chuť. Žádná intenzivní chmelovina, spíše příchuť obilného sladu a chuť trochu do sladka, ale ne příliš. Po celou dobu degustace vzorku ve mne bojovalo zřejmě falešné aróma denaturujícího pastéru se svěží poutavou příchutí onoho moku. Černá verze czarnkówského byla dle mého očekávání velice sladká, ale kupodivu charakteristická chuť se objevila i tam. Výborně. Poláci se po desetiletích, možná staletích pivního temna učí konečně vařit kvalitní pivo. Maně jsem si vzpomněl na lahodné Bratskie z polského Těšína a na slámově žluté, nasládlé, leč chutné Staropolskie. Bohužel výroba těchto truňků prošla za posledních let zřejmě technologickou inovací a já jejich přítomnost dnes již tak hojně nevyhledávám. Nicméně jsem vděčen za každý kvalitní kus ze země našich severních sousedů.

Východočeská invaze

Konečně to přišlo. Majitel pivotéky u Hobita nedbal nevlídného počasí a vyjel směr Hradec Králové aby doplnil zásoby v pivotéce. A co přivezl? Vedle dnes již zdomácnělé Dobrušky a Bělče též oblíbené pivo z Rychnova nad Kněžnou v nádherných lahvích. Premiéru v pivotéce mají moky ze Žamberku a z Hradce (pivo Kluk z minipivovaru Kubík). Po cestě se stavil ještě do Přerova pro pivo z Parníku. Tak se v našich lednicích znovu objevil Kapitán, Námořník, Pirát a Admirál. Zítra, tedy ve středu dorazí navíc zásilka originálních piv z UK. Po krátké ponovoroční pauze se opět jede naplno!