Cestovat do chudobné Moldavské Republiky za pivem připadá většině lidí jako zvrhlý nesmysl, ale já jsem tak přece jen učinil. Moldávie je spíše známá svým vínem, jehož enormní zásoby teprve čekají na své silnější uplatnění na světovém trhu a pivo je tam spíše okrajovou komoditou. Nicméně i tato země pivo vaří.
V současné euforické situaci kdy nám nové pivovary rostou jako houby po Černobylu, na pivním trhu je to samý atraktivní speciál a uspokojivě přibývá i domácích výrobců piva by se mohlo zdát, že se nepřítel stáhl a je nečinný. Bohužel, v žádném případě tomu tak není!
Vstup zahraničních nadnárodních gigantů do českého pivovarnictví sebou nepřineslo pouze urychlení výroby a zhoršení chuťových kvalit piva, ale českému pivaři v některých případech i trpký pocit cizince ve své, třeba i bývalé vlasti.
Ječný slad je pivovarská klasika.Vyrábí se z něj drtivá většina českého i světového piva. Ječné pivo chutná, avšak občas by to chtělo změnu aby nám pod okem nevyrašilo ječné zrno… 
Stalo se to, čeho jsem se obával. Poslední srpnový den se počasí zhoršilo a část dne propršelo. Po dvou slunných a žíznivých ročnících Ostravské Dočesné tentokrát počasí příliš nepřálo. Přestože byla účast slabší než loni myslím, že si pivaři neměli nač stěžovat. Qásek ani Segal 11°neurazí a k chuti zajisté přišel i pejřimovský Poutník.Nejvíce však šel na odbyt Rohan z Rohova. Dvě padesátky světlého a polotmavého piva z onoho pivovárku byly vypity za pár hodin. K tomu všemu ještě hudba Deep Purple.
Věřím, že nad příštím ročníkem opět vysvitne slunce.