Jde vlnitý plech po městě a hledá hospodu. Potká druhého vlnitého plecha.
„Kam jdeš, vlnitý plechu?“ ptá se kolegy.
„Jdu na pivo,“ odpoví druhý vlnitý plech. Jdou teda spolu (zde se může anekdota rozvíjet dalších deset minut). Nakonec dorazí do hospody. Nad výčepem je však nápis: Řidičům motorových vozidel, mladistvým, podnapilým a vlnitým plechům alkoholické nápoje nepodáváme!
Pan Mark Baverstock je 54 letý občan Velké Británie a ze všeho nejraději má pivo. Jezdí za ním po celé Evropě a nejvíce do naší pivní vlasti. Je doživotním členem spotřebitelské organizace CAMRA. Poznali jsme se v roce 1997 v Anglii a o dva roky později tento pravověrný britský pivař počal víceméně pravidelně navštěvovat Ostravu a její široké a pivně bohaté okolí.
Pivní agentura Utopije společně s Bratrstvem chmelové šišky vyjadřuje touto formou ostrý nesouhlas se současnou hanebnou a protiústavní prohibicí.
Hned úvodem se přiznám, že mou poslední výpravu na černý kontinent nemotivovala přímo snaha o objevení nových pivních značek, nýbrž poměrně přízemnější záměr – navštívit Viktoriiny vodopády v Zambii. Nicméně výlet se bez piva a návštěv svérázných hospod pochopitelně neobešel.
Prohibice
Můj excentrický kamarád Aleš kdysi v roce 1985 vyslovil teorii, že komunisté přidávají do piva jakési škodlivé látky, aby se lidé nedožili důchodu. Šílené? Dnes povětšinou v naší vlasti nemohou bolševici do výroby piva nikterak zasahovat. Nebezpečí však přichází od jinud.
Letité vtipy o lihovinách značky Bílá hůl či Matko rozsviť se dnes staly krutou realitou. Ke dnešnímu dni zemřelo na následky konzumace metylalkoholu již 18 lidí, mnozí další oslepli nebo mají jiné trvalé zdravotní následky.
V polovině 80. let minulého století se nacházely na území Stodolní ulice v Ostravě pouhá tři pohostinská zařízení. Chátrající hotel Odra (dnes Brioni) s Ostravarem 12°, laciná vinárna U sudu se sudovými víny za téměř maloobchodní ceny a Nošovická pivnice na samém konci Stodolní blízko železniční trati kde čepovali vodnatý Radegast a jako specialitu podniku nabízeli uzená žebra.
Na výlet do Třebíče jsem se těšil. Toto město jsem vždy jen letmo projížděl a již dlouho jsem plánoval jeho návštěvu. V Třebíči však nebyl pivovar a tak tam vlastně nebyl důvod jezdit. Až letos tam otevřeli Podklášterní pivovar Urban. 
Výčepní koncert. Tak jsem v 80. letech nazýval své občasné návštěvy vybraných pražských pohostinství, zejména těch vyhlášených, kde čepovali tehdejší pravou plzeň. Pivo mělo předpisových 7 – 10°C, sněhobílou hustou pěnu jejíž vrchol s luxusním důlkem byl v rovině s okrajem sklenice, nikoliv beztvarý mydlinový paskvil, host na něj nemusel dlouho čekat a po napití cítil vedle sametovosti a hořkosti též přírodní říz a ne sifónové bubliny. 